|
Paklenica je národní parkem již od r. 1949. Park vyniká nedotčenou přírodou, je vysoce zajímavý i z geologického hlediska, neboť jsou zde bohatě zastoupeny mnohé krasové jevy. Může se pochlubit rozlehlým lesním porostem, který patří k nejrozsáhlejším na pobřeží (1840 ha). Národní park Paklenica je součástí pohoří Velebit a rozkládá se na ploše 102 km2. Nejzajímavější částí parku jsou dva mohutné kaňony, Velika Paklenica a Mala Paklenica, které jsou od sebe odděleny náhorní plošinou vysokou 500 m. Cesta do kaňonu Velika Paklenica, dlouhá 10 km, vede nejprve z jižního okraje obce Stari Grad-Paklenica k osadě Maranovići. Koryto horské řeky Paklenice, která protéká kaňonem, je tu široké, ale po značnou část roku je bezvodé - vody z roztátého sněhu a ze srážek v období dešťů mizejí větším dílem v podzemí. V době vysokého vodního stavu, kdy se korytem řítí spousty vod, se zážitek z návštěvy soutěsky ještě umocňuje. Asi po 500 m od hlavní silnice v blízkosti starého, avšak dosud funkčního mlýna je recepce, vstup do národního parku Paklenica. Zde se platí vstupné (uvedeno dále), avšak autem lze ještě dále pokračovat asi 500 m stále stoupající klikatou silnicí až k parkovišti, které je kupodivu postaveno již ve značně zúženém kaňonu. Parkoviště (bezplatné) má však omezenou kapacitu, není tudíž při sezónním náporu a naplnění parkoviště vyloučen návrat k velkému parkovišti u recepce. Scenérie kaňonu je nádherná a divoká. Po několika stech metrech se dostanete do nejužší a nejatraktivnější části kaňonu, soutěsky nazývané Klenac. Kaňon je zde široký pouze 30 - 40 m, vápencové stěny vysoké až 400 m jej svírají z obou stran. Cesta pak začíná stoupat vzhůru podél potoka (v létě převážně vyschlý, v jarním období tvoří krásné kaskády) směrem k rozšíření kaňonu, k zelené oáze zvané Anića luka (250 m n. m.). U odpočívadla je tu pramen pitné vody. V této části se kaňon poněkud rozestoupil, vysoké skalní stěny však stále uzavírají obzor a svítí bělostí svých vápenců. Výhledy zpět dolů do kaňonu jsou překrásné. Celému dalšímu krajinnému obrazu dominuje majestátní a působivá hradba masívu Anićina kuku (Anića kuk, 712 m), jehož stěny jsou již po desetiletí neodolatelnou výzvou pro horolezce. Především odtud vyrážejí horolezci do stěn Anićina kuku. Do protilehlé části kaňonu vede odbočka ke krápníkové jeskyni Manita peć (též pećina). Je to největší jeskyně ve zdejším národním parku, je dlouhá 175 m a tvoří ji dvě velké síně. Je dobře zpřístupněná, vstup pouze s průvodcem. Charakteristickou dominantu tu tvoří tzv. Zub Manite peći, též nazývaný Orlova stijena. Ční pod masívem Manita kuku do výšky 80 m. Horolezci na něj vystupují většinou východní hranou, ale i jinými cestami. Ve skalním terénu odlehlejších míst je možno obdivovat chráněnou horskou květenu, kromě známých druhů i velebitské endemity, např. velebitský zvonek, Kitajbelovu prvosenku, Kitajbelovu degenii a mnohé další. V nízkých porostech a ve skalním terénu se vyskytuje jedovatá zmije růžkatá (též v Malé Paklenici). Od Anića luka zúžená cesta stoupá do horní části kaňonu. Tady, u lesní chaty zvané Lugarnica (tj. hájovna), je možno si odpočinout a v případě špatného počasí poskytuje Lugarnica dobré útočiště před nepohodou (cca 400 m n. m.). Od parkoviště je asi 90 min. chůze (při výstupu). Právě v těchto místech je možno v plné míře obdivovat nádheru a rozsah proslulých lesů tohoto národního parku. Nedohledné bukové lesy (buky tvoří 70 % zdejších lesních porostů) střídají lesy borovice černé (zdejší rezervace borovice černé je druhou největší v Evropě) a další. Lesy obývají četné vzácné druhy velebitské fauny. Od hájovny Lugarnica se vychází do dalších částí národního parku, bohužel již podstatně méně navštěvovaných, např. do lokalit Klimente a Močila na východě nebo do Brezimenjače, Stražbenice nebo Rujnu na západě. Pokud se pokračuje stále vzhůru do vyšších pater Velké Paklenice, dojde se až k horské chatě (Planinska kuća) v nadmořské výšce 550 m, u mostku přes horský potok. Okolí tu dominuje mohutný Crljeni kuk (1661 m) a Babin vrh (1431 m). Zastiňují pohled na nejvyšší vrcholy Velebitu, na Vaganski vrh (1757 m) a na Sveto brdo (1751 m) V blízkosti chaty je několik maličkých osad - Parići, Ramići aj. Od horské chaty se nabízí několik možností výstupů: na východ k lokalitě Ivine vodice, která bývá východiskem výstupů na Sveto brdo, nebo k severu, na Vaganski vrh, východním směrem k Stražbenici se táhnou nejkrásnější bukové lesy, sahající až do výše 1000 m. Výstupy na výše uvedené horské vrcholy jsou vhodné pouze pro zdatné turisty, kromě toho je třeba počítat s několikahodinovými výstupy. Kaňon Mala Paklenica je svým rozměrem menší než Velika Paklenica: šířka kaňonu je od 300 do 500 m, okolní skály se tyčí do výšky 650 m, dno kaňonu leží v nadmořské výšce 100 - 480 m. Je stejně velkolepá, avšak opravdu divoká, bez cesty. Dno kaňonu je zavaleno velkými balvany, jde se se značnou námahou přímo korytem potoka (v době dešťů místy místy i vodou). Zdejší nepřístupné skalní stěny jsou hnízdištěm vzácného supa bělohlavého (rozpětí křídel 2,5 m), což svědčí o nedotčenosti přírody v kaňonu. Východiskem bývá městečko Seline, 2 km jihovýchodně od Starigradu-Paklenice. Možná si při toulkách po národním parku Paklenica vzpomenete na filmy o Vinnetouovi. Některé slavné scény byly totiž natáčeny právě zde, např. v kaňonu (Poklad na Stříbrném jezeře). Ve Velké Paklenici se pořádají různé zajímavé akce, například pozorování ptáků (birdwatching) s odborným doprovodem či trekking Velkou Paklenicí. Přístupné jsou tzv. bunkery, podzemní tunely , které před lety vyhloubili vojáci jugoslávské armády. Je přístupná i jeskyně Manita peć. Správa národního parku, která je v městečku Stari Grad-Paklenica v centru nedaleko pláže, organizuje různé dia- a videoprojekce. Zde jsou k dostání též propagační a informační materiály. Vstupné do národního parku Paklenica Nejoblíbenější výstupy a horolezecké stěny, Velika Paklenica Velika Paklenica je rájem pro příznivce skalního lezení. Stále častěji je slyšet mezi nimi i češtinu. Horolezci (alpinisté) mohou po zakoupení horolezecké vstupenky tento sport provozovat pouze na místech k tomu určených a musí každý výstup předem hlásit, včetně přesného určení místa výstupu. Využívají kolmých stěn již u parkoviště a ve spodní části kaňonu. Nejoblíbenější lokalitou je však Anića kuk. Přístup je po cestě kaňonem vzhůru až k nápisu Anića kuk (15 min. od parkoviště). Dále na východ, přes potok pod stěnu (celkem 25 až 30 min.). Uvádíme zde nejoblíbenější výstupy a cesty (vybráno z materiálů Správy n.p. Paklenica):
|
