Při svých toulkách po městečkách Kvarnerského zálivu, na pevnině, ale především na ostrovech, se setkávají mnohde naši turisté s památkami psanými v hlaholici. Co je to vlastně za písmo a odkud se vzalo?
"Bašská deska" z Jurandvoru u Bašky na ostrově Krku
(Bašćanska ploča)
Hlaholice (chorv. glagolica) je nejstarší slovanské písmo. Sestavil je byzantský učenec Konstantin Filosof, známý u nás pod svým pozdějším mnišským jménem Cyril, a to pro potřebu byzantské mise na Velkou Moravu a do Čech v 9.stol. O slovanské věrozvěsty požádal tehdy byzantského císaře Michala III. vládce Velké Moravy Rostislav. Konstantin, který se na cestu připravoval spolu se svým bratrem Metodějem, sestavil nové písmo na základě byzantské (řecké) malé abecedy (minuskule). Ještě před svým odjezdem na Velkou Moravu přeložil část Nového zákona do jazyka Slovanů, za jehož základ vzal nářečí slovanských egejských Makedonců v oblasti Soluně, odkud oba bratři, Řekové, pocházeli.
Po smrti Metoděje na Velké Moravě a Cyrila v Římě byli jejich žáci z Velké Moravy vyhnáni. Menší část se jich uchýlila do dnešního Chorvatska, větší část odešla do Bulharska a na Ochrid, kde pokračovala pod vedením sv. Klimenta Ochridského v díle obou bratří. V Chorvatsku pokračovali žáci především v hlaholské bohoslužbě, tj. bohoslužbě sloužené v církevně slovanském jazyce obou věrozvěstů a používali Konstantinovo písmo - hlaholici. Položili základy slovanské kultury - církevního i světského písemnictví Chorvatů. Kněžím, kteří konali tuto slovanskou bohoslužbu, se říkalo hlaholáši (chorv. glagoljaši). Je třeba zdůraznit, že to byli stále římsko-katoličtí kněží.
Baška, kostel sv. Lucie v Jurandvoru |
Tato bohoslužba se od 10.stol. zvolna šířila po severozápadní části chorvatského území, avšak k její renesanci došlo hlavně po r.1248, kdy papež Inocenc IV. povolil senjskému biskupovi Filipovi používat církevně slovanský jazyk jako jazyk bohoslužebný. Nejčastěji sloužili bohoslužby tímto jazykem mniši - františkáni.
Karel IV. a později i polský a český král Vladislav II. Jagellonský uvedli slovanské mnichy hlaholáše do svých zemí, a to Karel IV. do kláštera v Praze v Emauzích (zv. též Na Slovanech), Vladislav do kláštera na předměstí Krakova, aby i zde byly bohoslužby slouženy ve slovanském jazyku.
V jadranském přímoří se tiskly i hlaholské knihy, v Senji, ve Rijece i jinde (15.-18.stol.).
Největším nepřítelem slovanské bohoslužby byli Benátčané, kteří postupně ovládli celé přímoří. Viděli v ní nebezpečí pro svou bezohledně uplatňovanou nadvládu nad zdejšími Slovany. Podařilo se jim zúžit okruh slovanské bohoslužby jen na několik farností či klášterů. To málo, co zbylo z hlaholských památek, většinou zničili po první světové válce Italové, kteří se pokládali za dědice Benátek a snažili se zničit slovanské kulturní dědictví přímořských Chorvatů. Italům se podařilo získat severní část jadranského přímoří a přičlenit je, bez ohledu na národnostní složení obyvatelstva, k italskému státu. Většinu hlaholských církevních i světských knih spálili, nápisy zničili.
Dnes se zachovala slovanská bohoslužba jen v určitých kostelech - starých centrech církevně slovanské bohoslužby, a to o stanovených svátcích - např. ve františkánském klášteře na ostrůvku Košljun u Punatu na Krku, ve františkánském klášteře v městčku Cres na stejnojmenném ostrově, v klášteře na mysu Glavotok na ostrově Krku a na několika místech chorvatského vnitrozemí.
O obnovu slovanské bohoslužby se v 19.stol. marně pokoušel djakovský biskup J.J.Strossmayer, jedna z nejvýznamnějších osobností chorvatského kulturního života té doby.
K nejhodnotnějším hlaholským památkám, které se dochovaly, patří tzv. Bašská deska (Bašćanska ploča) z obce Jurandvor u Bašky na ostrově Krku , Valunská deska (Valunska ploča) v obci Valun na Cresu, zákoník z Novi (Novljanski zakon) z městečka Novi Vinodolski, hlaholské texty a inkunabule v hlaholici v klášterech v Košljunu, v Glavotoku, v Cresu, v městském muzeu v Senji a na dalších místech na pobřeží, ve vnitrozemí pak v klášteře Černik u Nové Gradišky.
Bašská deska (Bašćanska ploča) je nejstarší dochovaná písemná památka psaná v chorvatštině hlaholicí. Pochází z roku 1089. Byla nalezena v kostele sv. Lucie v Jurandvoru nad Baškou. Je to kamenná deska velikosti 197 x 99 cm a je v ní vytesán v hlaholici text darovacího dokumentu, jímž chorvatský král Zvonimir daroval půdu opatovi zdejšího benediktinského kláštera hlaholitů; v textu jsou jmenovitě uvedeni i svědci tohoto darování. Druhá část textu oznamuje vybudování zdejšího kláštera opatem Dobrovitem a jeho desíti spolubratry (kolem roku 1100).
V raně románském kostele sv. Lucie tohoto kláštera bylo presbyterium odděleno od chrámové lodi přepážkou, která byla odstraněna v polovině 18. století a právě součástí této přepážky byla Bašská deska. Originál je nyní uložen jako poklad v atriu Chorvatské akademie věd a umění v Záhřebu (Hrvatska akademija znanosti i umjetnosti - HAZU), kopie slouží stejnému účelu jako kdysi ve výborně zrestaurovaném kostele sv. Lucie v Jurandvoru.
Deska tedy představuje mimořádně důležitý dokument z hlediska lingvistiky, hlaholské paleologie, výtvarného umění a chorvatské historie.
Aktualita: Na ostrově Krku byla dokončena Bašská stezka hlaholice