V roce 2000 přibylo ke kulturně historickým objektům Chorvatska zapsaným pro své mimořádné hodnoty na seznam světového kulturního dědictví organizace UNESCO proslulá katedrála sv. Jakuba (Sveti Jakov) v Šibeniku. Je to nejmonumentálnější architektonická památka postavená ve stylu přechodu gotiky v renesanci na východním pobřeží Jadranu. Začala se stavět v roce 1432, vysvěcena byla po úplném dokončení až v roce 1555.
Šibenik, katedrála sv. Jakuba |
Historie jejího vzniku není nejjednodušší. Záhy po zahájení stavy se v jejím řízení vystřídalo několik italských stavitelů, mezi nimi i známý Bonino da Milano. Stavebníci však nebyli spokojeni s jednoduchou, málo zajímavou koncepcí stavby, zejména již proto, že nebyla v souladu s velkými finančními prostředky, které si vyžádala. Hledali proto mistra, který by pojal stavbu jako reprezentační monumentální dílo. Rozhodli se proto pro mistra Juraje Dalmatince (byl znám spíše pod latinským jménem Georgius Matthaei Dalmaticus), pocházejícího ze Zadaru a pracujícího do té doby převážně v Benátkách. Ten vtiskl katedrále, na níž pracoval až do své smrti v roce 1473, pečeť svého mistrovství. Změnil koncepci stavby, které dal vrcholně gotickou podobu. Spolu s ním pracovala na katedrále na 150 spolupracovníků, od kameníků po přední sochaře a stavitele.
Šibenik, katedrála z leteckého pohledu |
Po jeho smrti byl dalším vedením stavby pověřen italský umělec Nikola Firentinac, rovněž stavitel a sochař, žák Donatellův. Ten pokračoval ve stavbě již v čistě renesančních intencích, a to ve stylu toskánské renesance. Právě jeho dílem je jedinečná kupole a zaklenutí katedrály. Klenba je tvořena z kamenných desek, zvlášť do sebe zapadajících. Podle tradice bylo přitom Firentincovou inspirací zaklenutí malého antického Jupiterova chrámu v Diokleciánově paláci ve Splitu. Je to chrám, který byl v raném středověku přeměněn v baptisterium a byť se dochoval jen částečně, je to stále obdivovaná historická památka. Nikola Firentinac obohatil katedrálu i o několik svých soch.
Ale ani Nikolovi Firentincovi nebylo souzeno tuto monumentální stavbu dokončit. Po jeho smrti na ní pracovali a dokončili ji Bartolomeo da Mestre a jeho syn Giacomo.
Šibenik, kupole katedrály |
Na vnitřní i vnější sochařské výzdobě se kromě již uvedených mistrů Dalmatince a Firentince podíleli i další dalmatští nebo v Dalmácii působící italští umělci, např. Andrija Aleši, Pavle Gospodnetić a další. Jurajovi Dalmatinci byly v minulosti připisovány některými historiky umění i sochy Adama a Evy na severním portálu katedrály. Nová odborná analýza prokázala, že v žádném případě nejde o Dalmatincovo dílo, nýbrž románské plastiky, které jsou starší než katedrála. Podle odborníků jsou tyto sochy pozůstatkem staré svatyně, rovněž zasvěcené svatému Jakubovi, která byla předchůdkyní dnešní katedrály, a jejíž pozůstatky se našly pod katedrálou. Podrobnější archeologický průzkum však zatím nebyl proveden.
Šibenická katedrála byla vybudována výlučně z kamene, a to z vápence z nedalekých lomů a z mramoru z ostrova Brače. Na stavbu nebylo použito ani jediné cihly nebo kusu dřeva. Úctyhodné jsou i rozměry katedrály: je dlouhá 39 m. vysoká 32 m (od podlahy k nejvyššímu bodu kupole. Stavba je trojlodní s jednou příčnou lodí, takže její půdorys má podobu kříže.
Šibenik, tzv. Lví portál |
Návštěvníci této jedinečné památky většinou ani nevědí o tom, jak málo chybělo k tomu, aby katedrála byla nenávratně zničena. V první polovině 90. let minulého století v době nejtěžších bojů Chorvatů se vzbouřenými krajinskými Srby, kteří usilovali o ovládnutí severní Dalmácie a jejího přilehlého vnitrozemí, včetně velkých dalmatských měst Zadaru a Šibeniku, dostala šibenická katedrála přímý zásah minometnými střelami z lodí jugoslávského vojenského námořnictva, které poškodily především kupoli (v září 1991). Ničení významných kulturně historických památek jako symbolů chorvatské státnosti bylo totiž nedílnou součástí plánu agrese na Chorvatsko. Srbské bombardování způsobilo i mnoho dalších obrovských škod na historické i nové části města Šibeniku.
Že katedrála nezbytně potřebuje důkladnou obnovu, bylo jasné ještě před agresí a válečnými událostmi se tento úkol stal ještě naléhavější. Již v roce 1995 se přistoupilo k zabezpečovacím pracím, obnově a zakonzervování katedrály, a to především vlastní stavby. Jen rekonstrukce kupole včetně tamburu trvala přes dva roky. Pak následovaly postupně střecha a klenby, průčelí a dalších částí stavby; byly vypracovány projekty na nové ozvučení a osvětlení katedrály.
Po zabezpečení vlastní stavby se přistoupilo k sanaci soch v interiéru stavby, nejprve těch, které byly nejvíc ohroženy. Např. skupina Zvěstováni P. Marie nad jižní stranou příčné lodi katedrály je mnohasetletou erozí poškozena do hloubky 5 mm tak, že rysy tváří jednotlivých postav nejsou vůbec k poznání. Po dohodě památkářů se zástupci církve se všechny sochy postupně snímají a budou nahrazeny replikami. Zakonzervované originály pak budou uloženy v chrámovém muzeu.
Šibenik, vlys s portréty na vnější straně apsidy |
Obdobný postup bude použit i u 74 hlav portrétní galerie na vnějším vlysu apsid. I ony budou sňaty, zakonzervovány a nahrazeny replikami, jejichž vytvořením jsou pověřeni přední chorvatští odborníci - konzervátoři.
V interiéru katedrály se nyní pozornost odborníků soustřeďuje na zabezpečení jedné z nejcennějších, ale "zubem času" velmi ohrožených části chrámu - křestní kaple. Po důkladném rozboru současného stavu se přistoupilo k očištění kaple nejmodernějšími chemickými a laserovými metodami, a to jak kamenných součástí výzdoby, tak samotných plastik.
Šibenik, interiér katedrály |
Součástí velké rekonstrukce katedrály má být i archeologický průzkum předchůdkyně dnešního chrámu. Počítá se s tím že práce na obnově katedrály budou trvat ještě několik let.
Za prohlídku stojí v katedrále i Muzeum sakrálního umění (Muzej crkvene umjetnosti) s nemalým počtem uměleckých děl ze 14. až 18. století.
Návštěvníci šibenického chrámu se často podivují, že nemá zvonici. Ale původně tu zvonice stála - byla to zvlášť stojící věž, uzpůsobená k obraně města. V roce 1889 však byla stržena a katedrála tak zůstala bez zvonů. V roce 1965 byly zvony nahrazeny zvukovou aparaturou.
Z nové doby pocházejí i bronzové reliéfy na severních dveřích, tedy na tzv. Lvím portálu. Těchto osm reliéfů s náměty ze Starého i Nového zákona vytvořil v roce 1968 místní umělec G. Antunac.