Z nádherné pulské byzantské baziliky Sancta Maria Formosa (Panna Maria Nádherná, též nazývána del Canetto) ze 6.stol., o níž odborníci tvrdí, že se rovnala svou krásou a nádherou své výzdoby s Eufraziovou bazilikou v Poreče, se do dnešní doby zachovalo jen velmi málo, a to pohřební kaple, či přesněji parekklésion (chorv. memorijalna kapela).
Skromný zbytek raněkřesťanské baziliky
Stavebníkem baziliky byl v r.556 ravennský arcibiskup Maximián, který se narodil ve Veštaru (malá osada u Rovinje) a chtěl, podobně jako biskup Eufrázius v Poreči, obohatit hlavní město svého rodného kraje, Pulu o významnou církevní stavbu. Podle nej je také bazilika někdy nazývána. Byla 32 m dlouhá a 19 m široká. Její mozaiková výzdoba měla vysokou úroveň, za mimořádnou byla pokládána její mramorová dekorace. Ta pocházela z Proknu v Malé Asii, proslaveného nejkvalitnějším mramorem a nejzručnějšími kameníky v celém byzantském světě (mramorové sloupy včetně výzdoby hlavic byly sem dovezeny přímo z Proknu).
Právě nádhera této mramorové výzdoby upoutala pozornost Benátčanů (kteří již předtím baziliku dost poničili). Benátský senát rozhodl o tom, že o tyto nádherné sloupy bude pulská bazilika oloupena a sloupy budou převezeny do Benátek, kde budou ozdobou některého z benátských hlavních chrámů. Roku 1549 byl vyslán senátem významný benátský sochař Jacoppo Sansovino, aby dohlížel na demontáž v Pule a zajistil hladký převoz do Benátek, což se stalo. Tak byla Sancta Maria oloupena o další chloubu svého interiéru. Současně bylo do Benátek z chrámu odvezeno vše cenné z mobiliáře.
Poničený chrám stále víc chátral, až z něj zbyla jen dnešní kaple. I z její výzdoby nezůstalo téměř nic.
