Procházka po dubrovnických hradbách - 1. část

Chorvatsko... Články ... Témata ... Procházka po…
Publikováno: 23.04.2010
23.4.2010

Dubrovník
Dubrovník, opevnění města jako na dlani

Dubrovnické hradby jsou nejreprezentativnější dubrovnickou kulturně historickou památkou, dodávající městu jeho charakteristický, ve světě známý a nesmírně působivý starobylý vzhled. Výrazně přispěly k tomu, že je Dubrovník zapsán na listinu světového kulturního dědictví organizace UNESCO. Tento pás dlouhý 1940 metrů, mohutný a nepřerušený, obepínající celé staré město představuje jednu z nejpevnějších a nejpůsobivějších fortifikačních soustav ve Středomoří. Hradby dosahují výšky až 22 metrů. Jejich šířka se v pevninské části pohybuje od 4 do 6 metrů, v části k moři od 1,5 do 3 metrů.

Dubrovník
Dubrovník, hradby na severní straně města
s věží Minčetou

Pevnostní soustavu tvoří hlavní hradební zeď se čtrnácti hranolovými věžemi, dvěma válcovými věžemi, dvěma nárožními věžemi, čtyřmi hradebními věžemi dalších typů a jednou velkou pevností (sv. Jana u přístavu). Na pevninské straně je opevnění zpevněno ještě předsunutým pásem hradeb s obrannými prvky a jednou pevností (Bokar na jihozápadě). Tuto vnější zeď pak obklopoval hradební příkop. Vstup do města umožňují dvě hlavní brány (Pilská a Pločská) a dvě brány k přístavu. Součástí fortifikace jsou i dvě mohutné samostatně stojící pevnosti při jihozápadním (Lovrijenac) a jihovýchodním rohu opevnění (Revelin), které nejsou součástí hradebního tělesa, ale měly rozhodující význam pro obranu města.

Dubrovník
Dubrovník, Pilská brána

Opevnění se budovalo prakticky od 9. století a nebylo to zřejmě ani v počátcích opevnění zanedbatelné, když vydrželo mimo jiné patnáctiměsíční obléhání Saracénů, obléhání makedonského cara Samuela a časté útoky srbských vládců. Postupně se opevnění zpevňovalo a rozšiřovalo. Senát republiky měl na vědomí staré římské heslo "Chceš-li mír, připravuj válku" (Si vis pacem, para bellum) a činil veškerá opatření zabezpečit své město jak vojensky, tak organizačně (zásobami potravin, vodou aj.).

Nejvýraznější změny a zdokonalení celého systému přineslo blížící se turecké nebezpečí, které se stalo skutečnou hrozbou po tureckém dobytí Konstantinopole v roce 1453 a po pádu Bosny v roce 1463. Bylo třeba vzít též v úvahu latentní nebezpeční ze strany Benátské republiky, která po staletí usilovala o ovládnutí této své konkurentky – malé republiky Ragusa, tedy pozdější Dubrovnické republiky.

Bezprostřední podnět pro urychlenou generální obnovu, dostavby a další velké změny pak znamenaly palné zbraně, tedy děla, před nimiž bylo třeba se chránit a která se na druhé straně stala významným činitelem ve vlastní obraně.

Dubrovník
Dubrovník, hradby na straně k moři

Shodou okolností představovalo právě toto období po pádu Byzance, Srbska a Bosny vrchol rozvoje Ragusy, její prosperity a bohatství. Měla tedy tato republika dostatek prostředků pro angažování nejlepších pevnostních stavitelů, aby obnovili a zmodernizovali staré hradby, aby vytvořili z dosavadních hradeb nedobytný pás, na němž by si vylámal zuby každý agresor. Na této obnově se podíleli mistři jako Florenťan Michelozzo Michelozzi di Bartolomeo. Juraj Dalmatinac ze Zadaru, místní stavitel – zkušený Paskoje Miličević, Ital Antonio Ferramolino a další.

Dubrovnická republika zmobilizovala své síly i ve výrobě nových zbraní, především děl. Děla vysoké kvality se vyráběla přímo v Dubrovníku a zdejší dílny si získaly v tomto směru skvělou pověst v celé jihovýchodní části Evropy.

V této části našeho článku se budeme věnovat nejvýznamnějším stavbám městského opevnění a až v druhé části podnikneme vlastní okružní procházku po dubrovnických hradbách.

Dubrovník
Dubrovník, vlevo hradby a pevnost Bokar,
vpravo pevnost Lovrijenac

Pevnost Lovrijenac tyčící se na skalním masívu vysokém 37 m nad mořem je nejpopulárnější mezi dubrovnickými pevnostmi. Pokládala se vždy za sloup dubrovnické obrany a měla za úkol bránit Dubrovník proti útokům ze západu jak z pevniny, tak z moře. Svou nejdelší zdí je obrácena k pevnosti Bokar, tedy ke hradbám a k bráně Pile. Právě obrana Pilské brány, tedy vstupu do města ze západu, byla jedním z hlavních úkolů této pevnosti. Současně měla poskytovat ochranu i nejstaršímu, malému dubrovnickému přístavu Kalarinja. Lovrijenac byl vybaven deseti velkými děly, z nichž největší se jmenovalo Gušter (tj. Ještěr), ale nikdy se z něho nestřílelo. O síle pevnosti svědčí mj. i tloušťka hradeb – dosahuje až 12 metrů z vnější strany. Zdi této pevnosti byly nejsilnější z celého obranného systému města. Její vnitřní prostory jsou mimořádně působivé, zejména ušlechtilé je její arkádové nádvoří s velkou nádrží na vodu uprostřed.

Dubrovník
Dubrovník, pevnost Lovrijenac

Původně vedly k pevnosti dva mosty; v 15. století však byly odstraněny všechny přístupy k ní a byl ponechán jediný – brána se sochou sv. Blažeje a slavným nápisem, který byl krédem občanů této malé, ale velmi svobodomyslné republiky. Ten ve volném překladu zní: "Svoboda se neprodává za všechny poklady světa". V latinském originále pak: "Non bene pro toto libertas venditur auro". Touto branou se do Lovrijence vchází dodnes.

Dubrovnická republika si byla vědoma důležitosti této pevnosti pro celý bezpečnostní systém. Lovrijenac byl proto pod neustálým dohledem příslušných republikových orgánů a platil pro něj zvláštní režim. Tak např. velitelem pevnosti se mohl stát pouze dubrovnický šlechtic, zvolená do této funkce republikovými orgány, avšak vždy jen na jeden měsíc. Stejně tak se po měsíci střídala celá posádka. Aby posádku náhodou nenapadlo se vzbouřit a uzavřít se v pevnosti, měla zásoby jen na jediný měsíc.

Dnes je Lovrijenac nejpopulárnějším jevištěm Dubrovnických letních her (Dubrovačke ljetne igre), kultovním představením v něm je Shakespearův Hamlet.

Pevnost prošla řadou přestaveb, z nichž některé trochu pozměnily její vzhled. Značné škody utrpěla při velkém zemětřesení v roce 1667, ale byla tehdy urychleně opravena Za Rakouska sloužila jako kasárny, za italské okupace ve 2. světové válce ji italští fašisté používali jako vězení pro politické odpůrce a zajaté partyzány.

Dubrovník
Dubrovník, starý přístav a pevnost Bokar

Na jihozápadním rohu hradeb představovala válcová pevnost Bokar další klíčový bod obrany západní brány Pile a tedy západního vstupu do města. Spolu s věží Minčeta a pevností Lovrijenac měly za úkol střežit přístup k městu od západu a měly zabránit i pokusům o vylodění ve starém přístavu u Pile. Bokar je bezprostřední součástí vnějšího hradebního pásu, takže je poněkud předsunut. Tuto dvoupatrovou kasematovou pevnost, která se pokládá za nejstarší dochovanou pevnost tohoto typu v Evropě, projektoval Michelozzo Michelozzi di Bartolomeo. V kasematových pevnostech sloužily jejich vnitřní chodbovité prostory jako úložiště zbraní, především menších děl, munice a různé další válečné techniky. Byly v nich prostory pro skladiště dalších potřeb pro ubytování posádky aj. Uspořádání těchto prostor je v Bokaru neobvyklé a velmi zajímavé.

Dubrovník
Dubrovník, pevnost Revelin

Na východní straně města byla jednou ze čtyř hlavních staveb pevnost Revelin, pocházející až z první poloviny 16. století. Do postavení Revelinu byla východní část dubrovnické fortifikace jejím nejslabším článkem. Proto se Malá rada republiky rozhodla posílit jejím vybudování obranu města od východu a současně tak posílit obranu městského přístavu. Měla v první řadě chránit východní městskou bránu Ploče především před tureckým útokem, ale impulzem pro její postavení bylo i zvýšené nebezpečí ze strany Benátské republiky. Jejím projektantem se stal věhlasný italský pevnostní stavitel Antonio Ferramolino. V době, kdy se pevnost stavěla, bylo rozhodnuto všechny stavební práce v celém Dubrovníku zastavit, aby tato pro město životně důležitá stavba mohla být co nejdříve dokončena.

Dubrovník
Dubrovník, vlevo pevnost sv. Jana,
vpravo pevnost Revelin

O kvalitě provedených prací svědčí mj. skutečnost, že Revelinu neublížilo ani katastrofální zemětřesení v roce 1667. Revelin byl stavebně nejsložitější a technicky nejnáročnější ze všech dubrovnických pevností. Jedním mostem je tato nejmohutnější dubrovnická pevnost spojena s východním předměstím Dubrovníku - Ploče, druhým se opírá o Pločskou bránu. Uvnitř pevnosti jsou tři velké kryté síně. Právě díky těmto bezpečným a vcelku reprezentačním prostorám plnil Revelin po určitou dobu úlohu správního centra republiky – zasedaly tu republikové orgány a byla sem přenesena republiková a katedrální klenotnice.

Pevnost sice odolala zemětřesení v 17. století, ale těžce ji zasáhlo zemětřesení v roce 1979, kdy byla narušena celá konstrukce stavby. Obnova probíhala až do roku 2003. Interiéry čtyřpatrové pevnosti, včetně terasy nahoře se staly multifunkčním zařízením; zachovaly si dodnes svou autentičnost historického prostoru, avšak s moderním vybavením (vytápění, klimatizace, internet apod.). Dnes slouží jeho 3 500 m2 k různým kulturním účelům. Z horní terasy Revelinu je krásný výhled na přístav, na komplex dominikánského kláštera a na předměstí Ploče. Více informací najdete v aktulitě: Pevnost Revelin v Dubrovníku ožívá jako kulturní centrum.

Dubrovník
Dubrovník, pevnost sv. Jana

Trojici hlavních pevností doplňuje ještě pevnost sv. Jana (Sv. Ivan), která bývá též nazývána "věž Mulo". Původní menší pevnost tu byla postavena již ve 14. století, ale její další přestavby a zpevňování pokračovaly až do konce 16. století. Dominuje části města kolem starého městského přístavu, jehož byla hlavní ochranou. Zabezpečovala též město proti útokům z východu a z jihu.

Z pevnosti sv. Jana se v době největšího nebezpečí natahovaly řetězy k věž sv. Lukáše (Sv. Luka), které bránily případnému vjezdu nepřátelských lodí do přístavu. Později plnil tento úkol vlnolam Kaše, který chránil přístav jak před vojenským zásahem, tak i před jižním větrem. V patře jsou vystaveny sbírky Námořního muzea (Pomorski muzej), v přízemí je Městské akvárium.

Dubrovník
Dubrovník, Pilská brána

Hlavním vstupem do města je západní dvojitá Pilská brána, zkráceně brána Pile (Vrata od Pila), která se tak nazývá podle zdejší původní osady Pile. Stojí na místě někdejší pevnosti z 10. století, která byla zbourána v 19. století. K vnější bráně vede renesanční most přes hradební příkop, dnes upravený jako park, a těsně před samotnou branou na něj navazuje dřevěný padací most, který se každý večer zdvíhal (jeho mechanismus je stále funkční). Nad branou vítá návštěvníka socha sv. Blažeje (Sv. Vlaho), patrona města. V Dubrovníku to není nic neobvyklého, protože s plastikou tohoto světce se lze setkat na minimálně dvaceti místech, mimo jiné i o pár metrů dál na vnitřní hradební zdi. Tam je umístěno moderní dílo největšího jihoslovanského sochaře Ivana Meštroviće 20. století. Od vnější brány se schází po schodech či chodníku ke gotické vnitřní bráně, která je součástí hlavní městské hradby.

Dubrovník
Dubrovník, Pločská brána

Na opačné straně města, na východě, se nachází Pločská brána, zkráceně brána Ploče (Vrata od Ploča), postavená na stejném principu jako hlavní brána. Je také dvojitá, s kamenným mostem přes hradební příkop, dřevěným padacím mostem a se sochou sv. Blažeje. Původně se nazývala brána sv. Lukáše (Sv. Luka), podle blízkého kostela. Nad vnitřní románskou branou se tyčí trojhranná nárožní věž Asimon, kterou začíná dlouhý pás mohutných hradeb až k Minčetě. Hradební zeď je v této pevninské části široká 4 metry. Před vnější branou stojí již zmíněná pevnost Revelin.



Následuje pokračování článku: Procházka po dubrovnických hradbách - 2. část





Mohlo by vás zajímat