Suvenýry z dovolené na Jadranu

Obraz naivního umělce jako suvenýr?

Koupit si před odjezdem ze země, kde jsme právě strávili čtrnáct krásných dní dovolené, pěkný suvenýr, to bývá příjemnou tečkou za dny plnými slunce, koupání, moře a jeho radovánek. Ale není to vždycky docela snadné vybrat si právě to pravé a mnozí návštěvníci Jadranu mohou dosvědčit, co jim dalo přemýšlení a mnohdy i shánění, než našli to, co by jim nebo jejich blízkým doma dělalo radost.

Těm, kdo si budou chtít z dovolené na Jadranu přivézt pěkný, hodnotný a originální suvenýr, mají posloužit tyto řádky. V každém jen trochu větším místě nebo rekreačním středisku v přímoří nechybí alespoň jedna prodejní umělecká galerie, která nabízí dost široký sortiment výrobků uměleckých řemesel i hodnotných uměleckých děl - obrázků a obrazů, grafických listů, sošek a plastik apod. Jejich ceny se pohybují od poměrně nízkých až po částky, které již nejsou zrovna zanedbatelné. Neméně rozdílná je i umělecká úroveň nabízených výtvorů - od skutečných kýčů až po hodnotná umělecká díla.

V nabídce obvykle nechybějí umělecké předměty tzv. naivního umění, které má v Chorvatsku velmi silnou tradici. Přední chorvatští naivní umělci patří ke špičce evropského tzv. primitivního umění.

Obraz Ivana Generaliće

Kde se to umění v Chorvatsku vzalo, kdo byli jeho čelní představitelé, v kterých oblastech Chorvatska se hlavně pěstuje a kdo inicioval tuto tvorbu?

Vše začalo ve vesnici Hlebine v Podráví, blízko města Koprivnica v severozápadní Slavonii, kde levicově orientovaný akademický malíř Krsto Hegedušić shromáždil kolem sebe začátkem 30. let minulého století několik vesnických mladíků a začal je učit základům malířské tvorby. Bezprostředním popudem byly Hegedušićovi pozoruhodné kresby na papírových sáčcích na potraviny, které malíř zahlédl v krámku místního kupce a jejichž autorem byl kupcův synovec, Ivan Generalić.

Hegedušić zdůrazňoval význam lidového projevu na sociální a národní bázi a při výuce svých malířských učňů si chtěl ověřit i některé vlastní koncepce. Ve svém experimentu vycházel z malby na skle. přičemž svým žákům vštěpoval základní umělecké zásady - techniku, kolorit aj., a usměrňoval motivy a témata jejich malby.

V roce 1931 se vesničtí adepti malířství z vesnice Hlebine poprvé zúčastnili svými díly veřejné výstavy, to v rámci skupiny Zemlja v Záhřebu; tato skupina soustřeďovala levicové umělce a umělecké pracovníky. Hlebinskou školu zastupovali na výstavě Ivan Generalić a Franjo Mraz. Dalším předním představitelem se vbrzku stal i Mirko Virius.

K Hegedušićovým zásadám přidali tito naivní umělci svou bezprostřední zálibu v detailu a drobnokresbě. Od realizmu postupně nastoupili cestu k expresivnímu pojetí, k symbolizmu, ba i k surrealizmu.

Po první výstavě následovala další. Bylo to v r. 1936, kdy se v jednom záhřebském salonu konala výstava I. Generaliće, M. Viriuse a F. Mraze; tu si již tito hlebinští venkované zorganizovali sami. Ve své tvorbě a následné výstavní činnosti pokračovali s velkým nadšením i v dalších letech a přispěli tak výrazně k rozšíření povědomí široké veřejnosti o tomto uměleckém snažení.

Hlebine však v rámci tehdejší Jugoslávie nebyly jediným centrem naivního malířství - přibližně ve stejné době se i na dalších místech v Jugoslávii objevovaly pokusy prostých vesničanů o svébytný umělecký projev.

Ve vývoji hlebinské školy lze vysledovat dvě stylově i tématicky odlišná období. Do r. 1941 převládala sociálně kritická témata, potom začalo sílit lyrické pojetí, idealizace života na vesnici, sklon k fantasknosti, meditativní i náboženské náměty, příklon k přírodě.

Zpočátku malovali členové hlebinské školy téměř výhradně na skle, později zvládali všechny možné další techniky, i když malba na skle si u mnohých z nich udržela velkou oblibu.

Nejnadanějším představitelem hlebinské školy a nejvýraznější postavou naivního umění v Chorvatsku byl Ivan Generalić, který se ve 40. letech minulého století stal vůdčí osobností hlebinské skupiny; vytvořil si svůj vlastní styl, typický kolorit a techniku, podstatně rozšířil a obohatil zobrazované náměty (byl například první ze skupiny, který maloval i zátiší).

Pod názvem "hlebinská škola" se dnes rozumějí malíři tří generací, pocházející z Podráví - z Hlebine a okolí, kteří si vesměs zůstali dosti blízcí výtvarným projevem i náměty.

K první generaci se vedle již zmíněného Ivana Generaliće počítají Franjo Mraz a Mirko Virius (posledně jmenovaný zahynul v r. 1943 v koncentračním táboře v Srbsku).

K druhé generaci patří Josip Generalić (před krátkou dobou zemřel, byl to syn Ivana Generaliće), Dragan Gaži, Franjo Filipović. Mijo Kovačić, Martin Mehkek, Ivan Lacković-Croata, Ivan Večenaj.

Třetí hlebinská generace jsou mladší a mladí umělci, s jejichž díly se právě můžeme dnes setkat v galeriích a výtvarných síních v celém Chorvatsku, tedy i na pobřeží.

Vedle hlebinské školy jsou v Chorvatsku střediska naivních umělců například v Chorvatském Záhoří, kde působí jeden z nejznámějších chorvatských naivních umělců, Ivan Rabuzin. K této skupině patří např. Franjo Klopotan a Slavko Stolnik. Josip Puntarić Puco a Tomislav Petranović Rvat jsou představiteli slavonského okruhu.

Svérázným naivním umělcem je Eugen Buktenica, pocházející z vesnice Grohote na ostrově Šolta, který celý svůj život žil a pracoval jako zemědělec a rybář ve svém rodišti.

O popularitu chorvatských naivních umělců ve světě po druhé světové válce se zasloužila rozsáhlá výstavní činnost, podporovaná státem a celou společností. Výstavy se konaly v Chorvatsku i v zahraničí, a to jak kolektivní, tak i samostatné, některé z nich v rámci souhrnných výstav moderního umění. Výstavy chorvatských naivistů měly velký úspěch v Paříži, Londýně, Římě, v Rotterdamu, Helsinkách a Oslu, ale i v Tokiu, Sao Paolu, v USA a na mnoho dalších místech. Je zajímavé, že Praha viděla poprvé obrazy Ivana Generaliće na výstavě moderního jugoslávského umění v r. 1937.

Díla chorvatských naivních umělců jsou soustředěna převážně v Muzeu naivního umění v Záhřebu (Galerija primitivne umjetnosti), v Muzeu naivního umění ve vesnici Hlebine, ve veřejných a soukromých sbírkách ve Francii, v Německu, Itálii a v dalších evropských zemích. Například pozoruhodný obraz naivního malíře druhé hlebinské generace Ivana Večenaje "Poslední večeře Ježíše Krista" je v soukromé sbírce známé filmové hvězdy - Yulla Brynera v Paříži.

Další informace a fotografie obrazů naivních umělců: Muzeum naivního umění v Záhřebu (Galerija primitivne umjetnosti)