Od Liburnů po posledního Frankopana
- Dějiny města Krk sahají daleko do starověku. Původní sídlo ilyrského kmenu Liburnů, nazývané jako Curicum, ovládli v 1. století př. n. l. Římané. Ti osadu proměnili ve správní centrum celého ostrova. Římané město dobře opevnili, takže ve 2. století n. l. odolalo nájezdům barbarských kmenů Markomanů a Kvádů.
- Po rozpadu říše Římské připadl Krk Východořímské říši; nedaleko Krku dokonce proběhla rozhodující bitva mezi Caesarem a Pompejem, jež rozpadu Římské říše předcházela.
- Od 4. století se Krk stal biskupským sídlem.
- V následujících stoletích město dobili Avarové i Chorvati, ale nakonec Krk připadl Byzantské říši.
- Od 11. století se na Krku střídala vláda chorvatských králů (např. Petra Křešimíra IV.) s mocenskou nadvládou Benátské republiky.
- Během 12. - 13. století se Krk ekonomicky i společensky vzmohl za vlády místního šlechtického rodu Frankopanů (vládl ve spolupráci s Benátkami). Posledního Frankopana na konci 15. století Benátky donutily, aby jim město Krk, stejně jako celý ostrov, zase vrátil.
Bitva u Lepanta a letité mocenské sváry
- V 16. století utrpělo město těžké ztráty při tureckých nájezdech.
- V roce 1571 se galera z Krku, coby součást námořních sil Svaté ligy, účastnila vítězné bitvy u Lepanta. Turci byli tehdy poraženi a natrvalo ztratili svou dosavadní převahu ve Středomoří.
- Po pádu Benátek v roce 1797 přešlo město do rukou Rakouska-Uherska, které Krk spravovalo až do 1. světové války. Krátké přerušení rakousko-uherské moci způsobil v letech 1806-1813 Napoleon tím, že Krk zařadil mezi své ilyrské provincie. V 19. století se Krk stal jedním z center chorvatského národního obrození.
- Během světových válek si Krk neustále předávaly evropské mocnosti, Itálie se ostrova nechtěla vzdát, držela ho v letech 1918-1920 a 1941-1943. Mezitím připadl Krk Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Ve 40. letech pak prošel německou okupací.
- Po 2. světové válce se stal součástí komunistické Jugoslávie a v roce 1993 přešel natrvalo do samosprávy Chorvatska.
