Pašijová procesí na ostrově Hvar

Tisíce lidé, místních i návštěvníků z různých koutů Chorvatska a ze zahraničí, se i letos zúčastnily tradičních náboženských lidových procesí předvelikonočního "Svatého týdne" na ostrově Hvar.

To největší a nejznámější z nich, zvané "Za Křížem" (Za Križem), které se koná každoročně již po 500 let, tvoří vlastně šest proudů jednoho procesí. Jednotlivé proudy vycházejí večer na Zelený čtvrtek, po mši a dalších obřadech, ze šesti hvarských obcí, z nichž dvě, Jelsa a Vrboska, jsou přímořské, ostatní čtyři leží ve vnitrozemí ostrova.

Jelsa

Právě procesí z Jelsy se pokládá za hlavní a také v Jelse je cíl a závěrečná pobožnost všech proudů. Je přitom pozoruhodné, že celé procesí organizují jen laičtí věřící. I mezi účastníky procesí jsou opět jen laici, není tu žádný kněz.

V čele každého proudu, které vycházejí vedle Jelsy z obcí Pitve, Svirče, Vrisnik, Vrbanj a Vrboska, jde vždy jeden nosič kříže (križonoša), který nese celou cestu kříž sám, aniž by se s kýmkoli střídal. Musí to být fyzicky zdatný muž, neboť cesta je dlouhá (mezi 22 a 25 km) a namáhavá, protože vede stále nahoru a dolů ke kostelům, kapličkám a křížům v polích a sám kříž váží 18 kg (!). Přitom križonoša jde celou cestu bos, resp. jen v ponožkách. A jde se samozřejmě i v jakékoli nepohodě - ve vichřici i lijáku.

Poutníci zpívají staré pašijové zpěvy s archaickými, stěží srozumitelnými texty. Všechna místa, kterými průvody procházejí, jsou slavnostně vyzdobena. Cestu osvětlují svíce a nejrůznější svítilny a lucerny, které nesou chlapci a mladí mužové. Všech šest proudů jde po neměnných tradičních trasách tak, aby se vzájemně nesetkaly - kdyby se setkaly, bylo by to prý předzvěstí velkých neštěstí na ostrově.

Hvar, pašijová procesí

Hlavními aktéry jednotlivých průvodů jsou již zmínění nosiči kříže. Zájemci o tuto čestnou funkci se přihlašují na léta dopředu. Například v Jelse jsou již muži závazně přihlášeni do roku 2030. Mnohdy je to rodinná tradice a budoucí nosiči kříže jsou rodinou přihlašováni již v chlapeckém věku. Být nosičem kříže je záležitostí zbožnosti, slibu, hrdosti, tradice, náboženské prestiže. Tradice nosičů kříže nebyla nikdy přerušena.

Ráno na Velký pátek čekají na hlavním náměstí v Jelse tisíce lidí a vítají jednotlivé průvody, především vysílené, unavené, ale šťastné nosiče kříže. Nikdy tu samozřejmě nechybí celá jeho široká rodina, hrdá na svého člena. Procesí pak končí pobožností v hlavním chrámu v Jelse.

Hvarské procesí "Za Křížem" se od podobných pašijových průvodů a pobožností jinde v Chorvatsku liší nejen tím, že je výlučně lidovým, laickým projevem zbožnosti, ale i tím, že procesí vychází na svou pouť již na Zelený čtvrtek večer. Chorvatské orgány se rozhodly přihlásit tuto unikátní, 500 let starou tradiční lidovou velikonoční slavnost ke schvalovacímu řízení, předepsanému pro zápis do seznamu světového kulturního dědictví organizace UNESCO.

Ale nejen ve střední části ostrova Hvaru, nýbrž i na jeho východě uctívají Svatý týden tradičním procesím v obci Bogomolje (16 km západně od trajektového přístaviště Sućuraj). Je mnohem skromnější, tak jako je skromná i poloopuštěná obec Bogomolje, mající jen několik desítek obyvatel. Zatím co na procesí v Jelse se sjíždějí návštěvníci ze všech koutů Chorvatska i ze zahraničí a stále stoupá i počet novinářů a fotoreportérů propagujících ve svých médiích procesí "Za Křížem", je zatím procesí v Bogomolje výlučně místní záležitostí.

Ale i bogomoljské procesí má tradici starou několik staletí. Liší se v mnohém od pašijového procesí v Jelse a okolních obcích. Procesí se vydává na cestu též na Zelený čtvrtek večer, po mši k uctění Poslední večeře Páně, a putuje přes pole, lesy a olivové háje do čtyř osad východně od Bogomolje. Pak se ještě v noci opět vrací zpět do výchozího místa, do Bogomolje.

Ráno na Velký pátek vyráží procesí znovu, a to z Bogomolje do vesničky Gdinj (7 km západně od Bogomolje) a z vesnice Gdinj. Ani tato dvě procesí se nesmějí setkat. Jejich okruh trvá asi 3 hodiny. I zde jde v čele nosič kříže.

Druhá polovina minulého století přinesla zde prudký pokles počtu obyvatelstva - lidé opouštěli tuto chudou a neperspektivní část ostrova. Z někdejšího počtu 1 200 obyvatel zůstala necelá stovka, převážně ženy, děti a staří lidé. A tak jednou o Velikonocích došlo k tomu, že ve vesnici nebyl jediný muž, schopný nést kříž. Ženy však chtěly za každou cenu dodržet prastarou tradici, a tak se našly dobrovolnice, ženy ochotné nést místo mužů těžký kříž. Byly hrdé na to, že jak na polích a v hospodářstvích, tak i v tomto nahradily muže.

V posledních letech se situace poněkud zlepšila, a tak kříž nosí opět muži. Již jsou přihlášky na tuto čestnou úlohu na 20 let dopředu.

Letos bylo počasí velmi špatné, od svítání lilo jako z konve. Nejtíživější byla situace v obci Gdinj, kde trasa procesí vede výhradně po polích. Beze světla by v husté mlze, v blátě a bahně nemohl nosič kříže splnit svůj úkol, ale na cestu mu svítili jak přátelé, tak všech sedm členů jeho rodiny.

Je zde zvykem, že v průvodu jdou bez ohledu na počasí i staří lidé a malé děti. Jak říkají zdejší věřící, nikdy nikdo i při sebehorším počasí neonemocněl.

Rovněž v tomto procesí jdou zbožní poutníci bez kněží - ti jim požehnají při odchodu a očekávají je pak po návratu v kostele.