Koupit si před odjezdem ze země, kde jsme právě strávili čtrnáct krásných dní dovolené, pěkný suvenýr, to bývá příjemnou tečkou za dny plnými slunce, koupání, moře a jeho radovánek. Ale není to vždycky docela snadné vybrat si právě to pravé a mnozí návštěvníci Jadranu mohou dosvědčit, co jim dalo přemýšlení a mnohdy i shánění, než našli to, co by jim nebo jejich blízkým doma dělalo radost.
Těm, kdo si budou chtít z dovolené na Jadranu přivézt pěkný, hodnotný a originální suvenýr, mají posloužit tyto řádky. V každém jen trochu větším místě nebo rekreačním středisku v přímoří nechybí alespoň jedna prodejní umělecká galerie, která nabízí dost široký sortiment výrobků uměleckých řemesel i hodnotných uměleckých děl - obrázků a obrazů, grafických listů, sošek a plastik apod. Jejich ceny se pohybují od poměrně nízkých až po částky, které již nejsou zrovna zanedbatelné. Neméně rozdílná je i umělecká úroveň nabízených výtvorů - od skutečných kýčů až po hodnotná umělecká díla.
V nabídce obvykle nechybějí umělecké předměty tzv. naivního umění, které má v Chorvatsku velmi silnou tradici. Přední chorvatští naivní umělci patří ke špičce evropského tzv. primitivního umění.
 Obraz Ivana Generaliće |
Kde se to umění v Chorvatsku vzalo, kdo byli jeho čelní představitelé, v kterých oblastech Chorvatska se hlavně pěstuje a kdo inicioval tuto tvorbu?
Vše začalo ve vesnici Hlebine v Podráví, blízko města Koprivnica v severozápadní Slavonii, kde levicově orientovaný akademický malíř Krsto Hegedušić shromáždil kolem sebe začátkem 30. let minulého století několik vesnických mladíků a začal je učit základům malířské tvorby. Bezprostředním popudem byly Hegedušićovi pozoruhodné kresby na papírových sáčcích na potraviny, které malíř zahlédl v krámku místního kupce a jejichž autorem byl kupcův synovec, Ivan Generalić.
Hegedušić zdůrazňoval význam lidového projevu na sociální a národní bázi a při výuce svých malířských učňů si chtěl ověřit i některé vlastní koncepce. Ve svém experimentu vycházel z malby na skle. přičemž svým žákům vštěpoval základní umělecké zásady - techniku, kolorit aj., a usměrňoval motivy a témata jejich malby.
V roce 1931 se vesničtí adepti malířství z vesnice Hlebine poprvé zúčastnili svými díly veřejné výstavy, to v rámci skupiny Zemlja v Záhřebu; tato skupina soustřeďovala levicové umělce a umělecké pracovníky. Hlebinskou školu zastupovali na výstavě Ivan Generalić a Franjo Mraz. Dalším předním představitelem se vbrzku stal i Mirko Virius.
K Hegedušićovým zásadám přidali tito naivní umělci svou bezprostřední zálibu v detailu a drobnokresbě. Od realizmu postupně nastoupili cestu k expresivnímu pojetí, k symbolizmu, ba i k surrealizmu.
Po první výstavě následovala další. Bylo to v r. 1936, kdy se v jednom záhřebském salonu konala výstava I. Generaliće, M. Viriuse a F. Mraze; tu si již tito hlebinští venkované zorganizovali sami. Ve své tvorbě a následné výstavní činnosti pokračovali s velkým nadšením i v dalších letech a přispěli tak výrazně k rozšíření povědomí široké veřejnosti o tomto uměleckém snažení.
Hlebine však v rámci tehdejší Jugoslávie nebyly jediným centrem naivního malířství - přibližně ve stejné době se i na dalších místech v Jugoslávii objevovaly pokusy prostých vesničanů o svébytný umělecký projev.
Ve vývoji hlebinské školy lze vysledovat dvě stylově i tématicky odlišná období. Do r. 1941 převládala sociálně kritická témata, potom začalo sílit lyrické pojetí, idealizace života na vesnici, sklon k fantasknosti, meditativní i náboženské náměty, příklon k přírodě.
Zpočátku malovali členové hlebinské školy téměř výhradně na skle, později zvládali všechny možné další techniky, i když malba na skle si u mnohých z nich udržela velkou oblibu.
Nejnadanějším představitelem hlebinské školy a nejvýraznější postavou naivního umění v Chorvatsku byl Ivan Generalić, který se ve 40. letech minulého století stal vůdčí osobností hlebinské skupiny; vytvořil si svůj vlastní styl, typický kolorit a techniku, podstatně rozšířil a obohatil zobrazované náměty (byl například první ze skupiny, který maloval i zátiší).
Pod názvem "hlebinská škola" se dnes rozumějí malíři tří generací, pocházející z Podráví - z Hlebine a okolí, kteří si vesměs zůstali dosti blízcí výtvarným projevem i náměty.
K první generaci se vedle již zmíněného Ivana Generaliće počítají Franjo Mraz a Mirko Virius (posledně jmenovaný zahynul v r. 1943 v koncentračním táboře v Srbsku).
K druhé generaci patří Josip Generalić (před krátkou dobou zemřel, byl to syn Ivana Generaliće), Dragan Gaži, Franjo Filipović. Mijo Kovačić, Martin Mehkek, Ivan Lacković-Croata, Ivan Večenaj.
Třetí hlebinská generace jsou mladší a mladí umělci, s jejichž díly se právě můžeme dnes setkat v galeriích a výtvarných síních v celém Chorvatsku, tedy i na pobřeží.
Vedle hlebinské školy jsou v Chorvatsku střediska naivních umělců například v Chorvatském Záhoří, kde působí jeden z nejznámějších chorvatských naivních umělců, Ivan Rabuzin. K této skupině patří např. Franjo Klopotan a Slavko Stolnik. Josip Puntarić Puco a Tomislav Petranović Rvat jsou představiteli slavonského okruhu.
Svérázným naivním umělcem je Eugen Buktenica, pocházející z vesnice Grohote na ostrově Šolta, který celý svůj život žil a pracoval jako zemědělec a rybář ve svém rodišti.
O popularitu chorvatských naivních umělců ve světě po druhé světové válce se zasloužila rozsáhlá výstavní činnost, podporovaná státem a celou společností. Výstavy se konaly v Chorvatsku i v zahraničí, a to jak kolektivní, tak i samostatné, některé z nich v rámci souhrnných výstav moderního umění. Výstavy chorvatských naivistů měly velký úspěch v Paříži, Londýně, Římě, v Rotterdamu, Helsinkách a Oslu, ale i v Tokiu, Sao Paolu, v USA a na mnoho dalších místech. Je zajímavé, že Praha viděla poprvé obrazy Ivana Generaliće na výstavě moderního jugoslávského umění v r. 1937.
Díla chorvatských naivních umělců jsou soustředěna převážně v Muzeu naivního umění v Záhřebu (Galerija primitivne umjetnosti), v Muzeu naivního umění ve vesnici Hlebine, ve veřejných a soukromých sbírkách ve Francii, v Německu, Itálii a v dalších evropských zemích. Například pozoruhodný obraz naivního malíře druhé hlebinské generace Ivana Večenaje "Poslední večeře Ježíše Krista" je v soukromé sbírce známé filmové hvězdy - Yulla Brynera v Paříži.
Další informace a fotografie obrazů naivních umělců: Muzeum naivního umění v Záhřebu (Galerija primitivne umjetnosti)
