Národní park Severní Velebit

Chorvatsko... Výlety ... Národní park Severní Velebit
Velebit
Severní Velebit z ostrova Krku

Tento nejmladší národní park (byl jím prohlášen na přelomu r. 2000 a 2001) zahrnuje severní část Velebitu, horského masívu, který se tyčí nad Jadranem v oblasti Chorvatského přímoří a Severní Dalmácie, mezi průsmykem Vratnik na severu a řekou Zrmanjou na jihu, v délce 140 km a šířce 10 až 30 km. Pro Chorvaty je Velebit symbolem svobody, jejich bouřlivých dějin a lze říct, že je horstvem jejich srdcí.

Velebit
Severní Velebit, Zavižan

Již v r. 1928 byly některé části Velebitu (Štirovača a Paklenica) prohlášeny národním parkem, ale tento formálně právní akt měl jen dočasný charakter s tím, že se měl každoročně obnovovat, což se nedělo. Kromě toho se ochrana v rámci tohoto parku vztahovala pouze na zdejší vzácné lesní porosty. V r. 1949 se stala národním parkem v jižní části horstva Paklenica, o něco později byla Štirovača prohlášena lesní rezervací a krásné skalní skupiny Hajdučki a Rožanski Kukovi se staly přísně chráněnými rezervacemi. V r. 1978 zařadila organizace UNESCO Velebit v rámci svého programu Člověk a biosféra do mezinárodní sítě biosférických rezervací. Ale pak čekal Velebit ještě 22 let na vyhlášení své severní části národním parkem.

Velebit
Severní Velebit, Varnjača kuk
ve skupině Rožanski kukovi

Botanikové tu napočítali 2700 rostlinných druhů, z toho 78 endemitů, tedy rostlin, které mimo toto horstvo nenajdeme nikde jinde na zeměkouli. Mezi nejpopulárnější vzácné představitele chráněné flóry Velebitu patří například Degenia velebitica, velebitská degenie. Tento relikt minulosti roste na Velebitu jen v několika lokalitách.

K systematickému poznání velebitského rostlinstva přispěl před léty mimo jiné i český botanik Dr. Velenovský svým obsáhlým dílem Flora Velebitica. S většinou těchto vzácných rostlin se může návštěvník seznámit v horské botanické zahradě v Modrić dolcu na svahu Velkého Zavižanu (Veliky Zavižan) na území parku.

Tomu, kdo se chce seznámit s nejkrásnějšími partiemi velebitského národního parku, doporučujeme se vydat po tzv. Premužićově stezce od severu k jihu. Tato vysokohorská stezka, nejkrásnější v celém masívu, je dlouhá 50 km. Je to cesta pro turisty, což znamená, že každý návštěvník, který je zvyklý se pohybovat v horském terénu, může bez problému tuto stezku absolvovat. Ta je výborně vytrasována , místy vytesána do skal horstva a je soustavně udržována ve velmi dobrém stavu. Cesta začíná u chaty na Zavižanu (Dom na Zavižanu) na vrchu Vučjak (1644 m). Dostaneme se k němu po lokální silnici, vedoucí z městečka Otočac přes Krasno na Zavižan. Cestou se můžeme v Krasnu zastavit v klášteře, známém mariánském poutním místě, proslulém však i vynikajícím výrobkem, původně výrobkem zdejších mnichů, likérem travarica. Tajemství výborné chuti tohoto likéru, který mnozí pokládají za nejlepší lék nejen na žaludek, ale i na čištění jater a ledvin, spočívá v 19 léčivých bylinách, které se do něho přidávají. Jsou mezi nimi například i šalvěj lékařská, mařinka vonná, měsíček, anýz, rozmarýn, mateřídouška a další.

Velebit
Severní Velebit, Veliki Zavižan,
Velebitská botanická zahrada

Premužićova stezka vybudovaná na začátku 30. let 20. stol. vede z Chaty na Zavižanu dříve téměř nepřístupným terénem. Chata na Zavižanu je v provozu celoročně, neboť je současně meteorologickou stanicí. Stezka vede stále přibližně ve výšce 1600 m, bez větších terénních výkyvů, nejkrásnějšími partiemi severního Velebitu. Patří k nim jedinečné horské skupiny Rožanské a Hajducké skály (Rožanski a Hajdučki kukovi), obě přísné rezervace. Nádherné smrkové a bukové lesy se tu střídají se svítícím bělostným vápencem skal (kukovi znamená skály, skaliska), oddělených mezi hlubokými závrty. Na lokalitě je na 50 jednotlivých skalních vrcholů, dosahujících 1600 m. Jsou pro ně charakteristické divoké, srázné věže, rozpuklé stěny, skalní labyrint bizarních tvarů, propasti, ponory, jeskyně, mnohdy vůbec neprobádané. V oblasti Rožanských a Hajduckých skal je možno přenocovat v horské chatě Rossijevo sklonište.

O neprostupnosti a nepřístupnosti této části Velebitu svědčí mj. i skutečnost, že zde v r. 1994 došlo k největšímu objevu chorvatského krasu v průběhu 20. stol. - k objevu nejhlubší chorvatské jeskyně, která je zároveň devátou nejhlubší na světě - Lukovy jeskyně (Lukina jama) - 1392 m. Byla tak nazvána podle chorvatského speleologa Ozrena Lukiće, který začátkem 90. let zahynul na Velebitu při srbské agresi. Není zřejmě přehnané tvrzení znalců zdejších hor, podle něhož právě v této lokalitě jsou mnohá místa, kam ještě nevkročila lidská noha.

Zajímavé jsou však i další partie Severního Velebitu.

Do národního parku se platí vstupné: Vstupné do národních parků


Nejoblíbenější lokality