Tak jako my vybavujeme čápy letící do teplých krajin vysílačkami - batůžky, tak na Jadranu mají želvy s mobilem či vysílačkou. Jde obdobný projekt, kterým se má prostřednictvím satelitů zjistit rozsah a cesty migrace želv z čeledi karetovitých, konkrétně karet obecných (Caretta caretta), jak v Jadranu žijí, čím se živí, jak se chovají.
Žijí vůbec v Jadranu? Vždyť je neuvidíme, ani když se koupáme, ani když se plavíme po Jadranu. A když se sem tam na nějakou přijde, soudí se, že se do Jadranu jen zatoulala. Ale je to úplně jinak. Jadran je spolu se zálivem Gabes v Tunisku nejdůležitějším mořským stanovištěm tohoto druhu želv ve Středozemním moři. Přitom tyto karety patří k nejstarším, ale současně k nejohroženějším živočišným druhům.
Avšak až do začátku realizace "Programu pro výzkum a ochranu karet obecných v Jadranu" se o těchto živočiších v jadranských vodách vědělo jen velmi málo. Na realizaci programu z roku 1993 pracují nyní chorvatští a slovinští odborníci z oceánografických ústavů a přírodovědných muzeí v Chorvatsku a Slovinsku, kteří spolupracují i s odborníky dalších zemí.
Program výzkumu zjišťuje za pomoci nejmodernější techniky především rozsah a směry migrace karet a má tak významně přispět k záchraně tohoto obzvlášť ohroženého druhu.
Tyto karety tráví 99 % svého života v moři. Na břeh vycházejí pouze samičky, aby nakladly vejce. Všechno, co se dosud o karetách vědělo, bylo spojena se samičkami a s kladením vajec. Nevědělo se a převážnou měrou se neví dodnes, jak želvy nacházejí cestu na písečné pláže, kde se samy vylíhly - musejí přitom mnohdy urazit tisíce kilometrů) . Každé dva až tři roky kladou samičky v době rozmnožování kolem 50 vajec do oválných prohlubní v písku, hlubokých až 50 cm, které si vyhloubily svýma silnýma nohama.
Dobu mezi jednotlivými reprodukčními obdobími tráví kareta v moři, kde též dochází k páření. Nakladením vajec končí pro samičku jakékoliv mateřské povinnosti - ihned vejce opouští a přenechává je, jakož i budoucí mláďata, jejich osudu.
Samci a samičky pak jdou každý svou cestou a vracejí se do míst, kde dosud žili do doby páření a kladení vajec.
Když se vylíhnou mláďata a vyhrabou se z vrstvy písku, která na nich ležela, vydají se pod ochranou noční tmy na cestu do vody v moři. Na ní se jich mnoho stane kořistí ptáků a jiných predátorů. Ta mláďata, která se nakonec přece jen dostala šťastně do moře, se stávají v mělké vodě kořistí chobotnic, sépií a dalších dravců. Jejich záchranou je pak hluboké moře, kam se však dostanou až proudy, které je zanesou na bezpečné otevřené moře. Zde tráví karety prvních deset let života; živí se medúzami a dalšími mořskými živočichy a dokonce i hmyzem, létajícím těsně nad hladinou. A právě o tomto období života mladých karet se neví zatím vůbec nic.
Když karety dosáhnou stáří asi 10 let, vydají se do mělčího příbřežního moře a změní svůj způsob života. Žijí na dně moře, nanejvýš do hloubky 200 metrů, a živí se tamními živočichy, raky, dalšími korýši. Těmto podmínkám vyhovují ve Středozemním moři především vody severního a středního Jadranu a zálivu Gabes v Tunisku, které jsou proto nejvýznamnějšími stanovišti karety. Zde karety žijí až do své pohlavní zralosti, které dosahují ve stáří 20 až 30 let. A pak se vydávají na pouť do míst, kde se samy vylíhly, a nakladou zde vejce. Tato místa mohou být vzdálena až tisíce kilometrů od míst, kde karety strávily značnou část dosavadního života.
Počet karet začal dramaticky klesat po druhé světové válce, a to jejich lovem, dále znečišťováním moře a také rozvojem cestovního ruchu a jeho zařízení i přímo v místech kladení vajec. Na ubývání karet mají vliv i některá plavidla, především rychlé lodi se svými lodními šrouby.
Ale nejdramatičtěji se na snížení počtu karet podepsalo v posledních 50 letech prudké rozšíření rybolovu sítěmi vlečenými po mořské dně, takže mnoho karet uvízne v sítích.
Z tisíce vylíhnutých malých karet dosáhne pohlavní zralosti jen jedna. A když k tomu připočteme uvedené negativní působení člověka, pak se situace stává opravdu tragickou.
Podle průzkumu se v chorvatském Jadranu náhodně uloví za rok na 2 500 karet, podle italských průzkumů pak v jejich mořích 3600 karet, u Baleár je to až neuvěřitelných 24 000 jedinců. Záleží pak na typu sítě a na tom, na jak dlouho v ní kareta uvízla a zda se zranila. V některých sítích je úmrtnost až 60 %.
Za účelem sledování dlouhé cesty karet z jejich stanovišť v moři do míst kladení vajec a zpět budou některé karety vybaveny satelitní vysílačkou. Nedostatkem tohoto způsobu je vysoká cena vysílaček (kolem 5 000 dolarů za kus), jakož i krátká provozní doba baterií (4 - 6 měsíců).
Podle druhého způsobu se signál nepřenáší na satelit, nýbrž na GSM anténu mobilního operátora. Získávají se tak stejné údaje (o hloubce a době ponoření, o teplotě vody, o migraci karet), ale jde o způsob podstatně levnější (250 až 300 dolarů za kus); i zde je však životnost omezena provozní dobou baterie (jako u mobilů), ale vzhledem k nižší ceně se může sledovat podstatně větší počet karet.
Druhá část projektu se zabývá možností, jak snížit vliv mořského rybolovu v EU na populaci karety obecné ve Středozemním moři. Výzkum bude zahájen v r. 2004 a má trvat 3 roky. Chorvatsko v něm bude spolupracovat s výzkumnými ústavy v Itálii, Řecku, Francii a Španělsku. Výzkum bude zaměřen na konkrétní možnosti ochrany karet a na snížení jejich úmrtnosti při rybolovu.
