Kalelarga, nejvýznamnější ulice Zadaru

Chorvatsko... Články ... Témata ... Kalelarga,…
Publikováno: 18.03.2015
18.3.2015

Zadar
Zadar

Sice ji nenajdete na plánu města, ale rozhodně nechybí v přehledu největších pozoruhodností Zadaru. Oficiálně se jmenuje Široká (Široka ulica), ale obyvatelé Zadaru jí neřeknou jinak než Kalelarga.

Byla hlavní komunikací již ve zdejším sídlišti starověkého ilyrského kmene Liburnů a je tedy vlastně starší než samotné římské město Jadera – dnešní Zadar. Protíná staré město od východu k západu a sleduje trasu hlavní římské ulice (decumanus maximus), které spojovala opevněnou městskou bránu s fórem a kapitolem.

Zadar
Zadar, západní polovina Kalelargy
(ze zvonice katedrály)

Přes svůj tisíciletý význam byla velmi úzká, mnohem užší než je dnes. Její původní šířka do 5 metrů je v dláždění naznačena pásy z šedé dlažby. Nyní na některých místech měří až třináct metrů, ale to se do šířky zahrnuje i podloubí domů, které byly postaveny po válce. Prostřednictvím svých křižovatek s příčnými ulicemi spojovala celé město.

Ulicí procházely průvody, procesí, shromažďoval se tu lid při význačných událostech. Zažila světlé, ale i těžké okamžiky a pády, stejně jako celé město.



Zadar
Zadar, Kalelarga

Pro Zadar a jeho obyvatele je Kalelarga mýtickou ulicí, strážkyní jeho dějinné paměti, a to bez ohledu, jak je právě pojmenována. Byla to kdysi Via Magna, Strada Grande, Ruga Magistra, za benátských časů Calle Larga (v letech 1409 - 1797) , v době rakouského panství Via Larga (1797 – 1805 a 1813- 1918), i když tento název patřil třeba jen určitému úseku. Například v době italské správy (1920 – 1943) první úsek směrem od východu nazýval Calle del Teatro Verdi, další pak Calle Gabriele D´Annunzio, Calle Larga a poslední Calle Carriera. Dalších změn se dočkala za socialistické Jugoslávie, kdy se jmenovala v jednotlivých úsecích Ulice Juraje Bianchiniho (Ulica Jurja Bianchinija ulica, podle chorvatského obrozeneckého politika a novináře Juraje Bianchiniho), Ulice Iva Lole Ribara (Ulica Ive Lole Ribara, podle jugoslávského partyzána a hrdiny padlého za války) a Mládežnická (Omladinska). V současné době se v prvním úseku směrem od východu nazývá Ulice královny Alžběty Kotromanić (Ulica kraljice Elizabete Kotromanić), od Národního náměstí (Narodni trg) na Náměstí Sv. Anastázie (Trg Sv. Stošije) je to Široka ulica a v posledním úseku Ulice Juraje Bianchiniho (Ulica Jurja Bianchinija). A tak vlastně přeměny názvů i kronikou osudů města v průběhu staletí.

Zadar
Zadar, Forum s kostelem P. Marie a moderním
Archeologickým muzeem

Pro Zadar byla dramatická především první polovina 20. století. Po druhé světové válce a rozpadu Rakouska-Uherska byla převážná část Chorvatska a Dalmácie sloučena v rámci Státu Slovinců, Chorvatů a Srbů (později Království Srbů, Chorvatů a Slovinců a Království Jugoslávie). To se však netýkalo Zadaru. Ten v roce 1918 Okupovali Italové a v roce 1920 byl po dlouhých mírových jednáních připojen Rapallskou smlouvou k Itálii (spolu s celou Istrií a některými Kvarnerskými ostrovy). Po tomto rozhodnutí se polovina chorvatského obyvatelstva ze Zadaru vystěhovala. Za druhé světové války bylo město těžce bombardováno spojeneckým letectvem. Po kapitulaci Itálie okupovala celou oblast nacistická armáda. Náletů bylo několik desítek, ale k nejtragičtějším došlo na přelomu let 1943 a 1944. Konce války se město dočkalo v troskách, protože bomby zničily celý zadarský přístav a 80 procent starého města. Počet obyvatel klesla na necelých 9 tisíc obyvatel (dnes má je 75 tisíc obyvatel).

Zadar
Zadar, Kalelarga, torzo někdejšího paláce

Kalelarga, kdysi centrum kulturního a společenského života, byla pobořena a zatarasena troskami. Poválečné obnovy a rekonstrukce se dočkala až začátkem 60. let. Ta přinesla i podstatné její rozšíření o podloubí nově postavených budov. Postupnou obnovou prošlo celé historické jádro: domy, kostely, ulice, veřejná prostranství a další památky.

Na východě začíná Kalelarga na Náměstí Petra Zoraniće (Trg Petra Zoranića, Petar Zoranić byl chorvatský renesanční spisovatel narozený v Zadaru), tedy v místech, kudy procházelo antické městské opevnění. Zde se nacházela monumentální brána v podobě triumfálního oblouku z Trajánovy doby s dvěma bočními osmibokými věžemi. Po nedávném archeologickém průzkumu se náměstí dočkalo nové úpravy, která zahrnuje i prezentaci vykopávek, především zbytků jedné z věží a dalších pozůstatků pod skleněnými deskami. Na rohu náměstí stojí římský sloup, který sem byl přenesen až začátkem 18. století. Pochází z trosek chrámu zasvěcenému tzv. kapitolské trojici (Jupiter, Juno, Minerva), jenž stával na římském fóru. Nedaleko, na půvabném Náměstí pěti studní (Trg pet bunara), lze vidět jediné zbytky kdysi mohutného středověkého opevnění Zadaru z 13. století: masivní Kapitánovu věž (Kapetanova kula) vysokou 26 metrů a kus hradební zdi. Novější, benátské opevnění z 16. století se dochovalo velmi dobře. Když však přestalo plnit svoji obrannou funkci, byly v 19. století pevnosti na pevninské (východní) straně proměněny v městské parky (zejména první zadarský městský park Perivoj kraljice Jelene Madijevke na místě bastionu Grimani).

Zadar
Zadar, Náměstí pěti studní

Na Náměstí Petra Zoraniće navazuje Náměstí Šime Budiniće (Trg Šime Budinića, Šime Budinić byl zadarský renesanční básník a spisovatel). Na jeho jižní straně stojí komplex Providurova a Knížecího paláce (Providurova i Kneževa palača), bývalé sídlo benátské a poté i rakouské zemské správy. Knížecí palác jako jeden z objektů Národního muzea Zadar (Narodni muzej Zadar) slouží jako prostor pro pořádání výstav, koncertů a kulturních akcí, mimo jiné i zadarského filmového festivalu. Historické prameny připomínají Knížecí palác již ve 13. století, ale dnešní podobu mu vtiskla přestavba v 19. století v klasicistním slohu. V 17. století k němu byl z východní strany přistavěn Providurův palác s několika křídly a nádvořími, s nímž od 19. století tvoří jeden celek. Jeho nádvoří bývá dějištěm letních festivalů, např. Zadarského divadelního léta (Zadarsko kazališno ljeto) a Hudebních večerů v kostele sv. Donáta (Glazbeni večeri u Sv. Donatu). Připravuje se projekt komplexní obnovy obou paláců, jehož cílem je vytvořit moderní muzejní, výstavní, koncertní a multimediální objekt.

Zadar
Zadar, kostel sv. Simeona s stříbrným sarkofágem

Střed náměstí zaujímá kostel sv. Simeona (Sv. Šime či Šimun), kde se ve stříbrném sarkofágu ze 14. století uchovává vzácná relikvie - ostatky populárního zadarského světce sv. Simeona (více informací v tematickém článku: Malá exkurze do zadarských muzeí). Kostel má nyní barokní podobu ze 17. století, ale jeho první předchůdkyní byla starokřesťanská bazilika ze 6. století, po ní následovalo ještě několik přestaveb. Dochovala se například románská podvojná okna na jižní straně, na severní straně pak gotické fresky.



Zadar
Zadar, Městská strážnice a kavárna Lovre
na Národním náměstí

Krátká Ulice Alžběty Kotromanić (Ulica Elizabete Kotromanić) je pojmenována podle Alžběty Kotromanić, dcery bosenského krále bána Štěpána II. Kotromaniće a manželky mocného uherského a chorvatského krále Ludvíka I. Velikého z rodu Anjou, která po smrti krále vládla jako královna vdova. Byla to ona, kdo věnovala Zadaru již zmíněný jedinečný stříbrný sarkofág uložený v kostele sv. Simeona, jedno z nějcennějších děl zlatnického umění v Evropě. Je zdoben třinácti reliéfy se života sv. Simeona a na jednom z nich je zobrazen i král Ludvík, jak vjíždí do Zadaru se Simeonovými ostatky, které předtím uloupili Benátčané.



Zadar
Zadar, renesanční lodžie na Národním náměstí

Následuje hlavní centrum zadarského veřejného života – Narodní náměstí (Narodni trg), kde se dochovaly dvě krásné renesanční budovy : Městská lodžie (Gradska loža) a Městská strážnice (Gradska straža). Budova Městské radnice (Gradska vijećnica) je již novodobá. Je to velmi příjemný prostor, místo k setkávání i společnému k posezení, například na venkovní terase jedné z nejoblíbenějších kaváren Zadaru. "Kavana Lovre" je pojmenovaná podle malého předrománského kostelíka sv. Vavřince (Sv. Lovre) z 11. století, který tvoří část interiéru kavárny.



Zadar
Zadar, východní polovina Kalelargy
(ze zvonice katedrály)

Tvář střední části Kalelargy výrazně poznamenalo bombardování za druhé světové války a následná obnova, kdy na troskách vznikly moderní budovy, i když ke stavebním změnám docházelo již v předcházejících staletích. Kdysi tu stával dominikánský klášter sv. Kateřiny (Samostan sv. Katarine) a řada paláců zadarské šlechty ze 14. a 15. století. Na místě kláštera a pozdějších kasáren byla v roce 1891 postavena kavárna v evropském stylu - Kavana Central, která se stala kultovním místem společenského života obyvatel Zadaru. Patrová klasicistní stavba měla kromě vlastní kavárny i čítárnu a velký sál, kde se pořádaly koncerty, bály, karnevaly a další setkání. Zcela zničený objekt po válce nahradila moderní čtyřpatrová budova, v jejímž přízemí se nachází vedle obchodů i kavárna původního názvu.

Zadar
Zadar, moderní Kalelarga se suvenýry všeho druhu

O pár metrů dál lze téměř minout Chorvatské národní divadlo Zadar (Hrvatsko narodno kazalište Zadar). Nenápadné moderní průčelí nenapovídá, že se tu nachází divadlo založené již v roce 1783. Šlechtické divadlo (Plemićko kazalište), později Teatro Nobile bylo ve své době nejvýznamnější operní scénou v Chorvatsku. Budova prošla řadou přestaveb, mimo jiné byl přesunut hlavní vchod z opačné strany na Kalelargu. Když bylo v roce 1865 postaveno reprezentativní Nové divadlo (Novo kazalište, po smrti skladatele Verdiho přejmenované na Teatro Verdi) v západní části zadarského poloostrova, které svou kapacitou 1 500 míst a leskem více odpovídalo politickému vlivu a bohatství tehdejšího Zadaru, bylo jasné, že zastaralé divadlo svoji existenci již neobhájí. Nějakou dobu pak sloužilo jako skladiště, kino a varieté, ale mělo při bombardování i po něm, na rozdíl od Nového divadla, které bylo do základů zničeno, větší štěstí. Po válce prošlo velkou modernizací a od roku 1968 slouží jako hlavní zadarská divadelní scéna.

Zadar
Zadar, ulice kolmá na Kalelargu - cardo

Moderní budovy s obchody, kavárnami, pobočkami bank a dalšími provozovnami lemují Kalelargu až na nejkrásnější prostranství Zadaru – náměstí zvané Fórum (Forum, oficiálně nyní Poljana pape Ivana Pavla II., tedy Náměstí papeže Jana Pavla II.), kde se nacházejí pozůstatky římského fóra z 1. století př. n. l. až 3. století n. l. Fórum je charakterizován jako volný prostor ve středu římského města, kde se odehrával veškerý veřejný život. Nacházelo v místě křížení dvou hlavních ulic: východozápadní decumanus (v případě Zadaru Kalelarga) a severojižní cardo (Ulica Šimuna Kožičića Benje). Lze si jen představit monumentální stavby, které tu stávaly: na jižní straně římskou baziliku, na západní straně vyvýšený chrám zasvěcený tzv. kapitolské trojici (Jupiter, Juno, Minerva), triumfální sloupy, sloupořadí a další. Fórum s jeho antickými artefakty bylo před pár lety krásně upraveno jako místo setkávání lidí, k odpočinku i jako prostor pro pořádání nejrůznějších kulturních a společenských akcí. Projekt získal několik ocenění v architektonických soutěžích.

Zadar
Zadar, předrománský kostel sv. Donáta
a zvonice katedrála sv. Anastázie

Náměstí je obklopeno dalšími historicky velmi cennými stavbami, mezi nimiž patří první místo předrománskému kostelu sv. Donáta (Sv. Donat). Tento mohutný patrový kostel z 9. století inspirovaný byzantskou architekturou se stal symbolem Zadaru. Na východní straně náměstí stojí moderní budova Archeologického muzea a románský kostel P. Marie (Sveta Marija) s benediktinským klášterem, kde lze navštívit jedinečnou Stálou výstavu sakrálního umění (Stalna izložba sakralne umjetnosti) známou pod populárním názvem "Zlato a stříbro Zadaru" (Zlato i srebro Zadra). Za války benediktinky poklad ukryly, ale kostel i klášter utrpěl značné škody.

Zadar
Zadar, boční fronta katedrály sv. Anastázie

Na rohu Fora a Kalelargy se tyčí štíhlá zvonice katedrály sv. Anastázie (Sveta Stošija) , která skvěle kontrastuje se sousední mohutnou stavbou kostela sv. Donáta. Celý další uliční blok Kalelargy zaujímá z jedné strany severní zeď románské katedrály Sv. Anastázie, kterou zdobí řada slepých arkád a nad nimi sloupová galerie. Proč se však pokládá za nejkrásnější baziliku v Dalmácii člověk pochopí až na následujícím stejnojmenném náměstí (Trg Sv. Stošije), kde se otevře pohled na její průčelí s několika horizontálními řadami malých slepých arkád, se dvěma rozetami a třemi portály s bohatou plastickou výzdobou. Neméně vznešený je i její interiér.

Zadar
Zadar, katedrála sv. Anastázie

Kalelarga končí u mariánského kostelíka Gospa od Zdravlja, místními nazývaného Gospa Frituleta, což znamená Panna Marie fritulí, tedy pečiva připomínající naše koblihy. Toto označení je spojováno s 260 let starou tradicí, podle níž tehdy vypukl v nedalekém Arzenálu, skladišti střelného prachu, požár a hrozilo, že dojde k obrovskému výbuchu, který by postihl celé město. Podle legendy se všichni byvatelé modlili k Matce Boží a na její přímluvu se oheň sám uhasil. Od té doby se pak každoročně konala děkovná procesí a na ulicích se rozdávaly právě fritule.

Zadar
Zadar, kostelík Gospa od Zdravlja


Kalelarga byla vždy skutečnou hlavní tepnou města, středem jeho každodenního života, obchodním centrem. Soustřeďovala vždy to nejlepší ve městě, byla i rušným korzem. V současné době, jak konstatují místní, se ulice komercializuje, její historická tvář se pomalu ztrácí a mizí její staletý obsah lidové tepny města. Nejlepší místa zabraly banky a společnosti, které místní nepovažují za žádný přínos z hlediska jejich životních potřeb. Turistický ruch se tu sice soustřeďuje, ale mimo sezónu tu život stagnuje. Se soumrakem se Kalelarga vyprázdní docela. Obyvatelé Zadaru stále doufají, že se situace změní, ale zatím nejsou pro Kalelargu vyhlídky příliš optimistické.

Zajímavý dokument o bomabardování Zadaru a škodách, které způsobilo (YouTube): Bombardiranje Zadra za vrijeme drugog svjetskog rata

Zadar
Zadar, pohled na Fórum ještě před architektonickou úpravou

Zdroj informací:


Mohlo by vás zajímat