Zadar - historické město - rebel

Chorvatsko... Články ... Témata ... Zadar - historické…
Publikováno: 25.06.2012
25.6.2012

Proč bylo toto pozoruhodné město nazýváno v dávné minulosti rebelem a kde se toto označení vlastně vzalo?

Ve středověku byl Zadar bohaté, kvetoucí město, které si velmi pečlivě střežilo svou autonomii, svou nezávislost a svobodu. Největším nebezpečím pro nezávislost zadarské městské komuny byla Benátská republika, která se po staletí pokoušela vnutit svou nadvládu, mečem i lstivou strategií, městským státům v jadranském přímoří. Benátčané se již od 11. století pokoušeli několikrát Zadar dobýt, ale zadarské opevnění vydrželo jejich nápor a útočníci musili bez úspěchu a kořisti zase odtáhnout.

Zadar
Zadar

Nevzdávali se však svého záměru zmocnit se vzkvétajícího města, vyloupit je a ovládnout a pomstít tak své opakované válečné neúspěchy.

Příznivá chvíle přišla v r. 1202, kdy se v Benátkách shromáždilo křižácké vojsko IV. křížové výpravy a potřebovalo si zajistit převoz do Svaté země, cíle své výpravy. Finanční prostředky však nestačily na obrovskou sumu, kterou za transfer požadoval lstivý benátský dóže E. Dandolo. V této pro křižáky patové situaci jim Dandolo nabídl "výhodný obchod". Když křižáci dobudou pro Benátskou republiku vzpurný Zadar, ponechají jim Benátčané možnost loupit a plenit, samozřejmě spolu s Benátčany, prvních 10 dní a ze získaného lupu pak budou moci snadno zaplatit za převoz požadovanou částku. Benátčanům pak mělo město připadnout na věky věků.

Nic nepomohlo, že Zadar bylo křesťanské město, že bylo součástí říše křesťanského uherského krále, který byl dokonce účastníkem této křižácké výpravy, ale na smůlu nebyl v Benátkách přítomen a nemohl tedy benátských intrikám zabránit.

Křižáci podle Dandolova ďábelského plánu Zadar přes zoufalý odpor všeho obyvatelstva dobyli. Ve městě pak spolu s Benátčany řádili, loupili, pálili a zabíjeli plných 10 dní, jako by šlo o baštu nevěřících, a mohli tak Benátčanům zaplatit požadovanou sumu.

Zadar
Zadar, část opevnění u Pevninské brány

Benátčané nakonec křižáky převezli, ale nikoli do zemí ovládaných muslimy, nýbrž do hlavního centra východního křesťanství, do Byzance. A zde se Dandolovi podařil husarský kousek: díky jeho intrikám křižáci nakonec Cařihrad dobyli, vyloupili a obrátili jej v sutiny. Kořist, kterou získali oni, ale především Benátčané, byla nepředstavitelná. Mnohé z těch skvostů, které dnes turista v Benátkách obdivuje, pocházejí právě z tohoto lupu. Ale i když bylo získané bohatství pohádkové, největší prospěch měly Benátky z vyřazení dosud mocné byzantské soupeřky z tehdejší evropské politiky a obchodu a z ohromných územních zisků. I když se Byzanc po desetiletích zbavila panství "Latinců", byla už jen stínem někdejší mocnosti. Ale to už s naším Zadarem nesouvisí.

Zadaru se po mnohaletém úsilí podařilo na 200 let benátské nadvlády zbavit, ale začátkem 15. století se v něm, tak jako prakticky v celém jadranském přímoří, usadili Benátčané na dlouhých 400 let. V Zadaru se jí to podařilo po těžkých bojích. Zadar se nikdy úplně nepodrobil a pokoušel se, byť bez úspěchu, získat zpět svou svobodu. Benátčané naráželi ve městě na neustálý odpor, na drobné rebelie ve všech vrstvách obyvatelstva. Aby si Benátky zajistily stálý přehled a kontrolu nad děním ve městě a jeho okolí, vybudovaly na ostrově Ugljanu, ležícím proti Zadaru a jeho bezprostřední blízkosti mohutnou pevnost sv. Michala (Sveti Mihovil), na kopci nad dnešním městečkém Preko, odkud sledovali každé hnutí v nepoddajném městě. Vždyť z pevnosti ve výšce 260 m měly Zadar jako na dlani.

Zadar
Pevnost sv. Michala na protilehlém ostrově Ugljan

Zadar se zbavil nenáviděného benátského panství až koncem 18. stol., kdy Napoleon zrušil Benátskou republiku. Ta nebyla obnovena ani po Napoleonově pádu.

Za dědice Benátské republiky se však často pokládal nový italský stát, který v příhodných dějinných chvílích usiloval o znovuzískání celého jadranského přímoří. U Zadaru se mu to konkrétně podařilo po první světové válce, kdy Zadar s nejbližším okolím (splolu s Istrií a několika jadranskými ostrovy) připadl italskému státu, bez ohledu na národnostní složení obyvatelstva. Italská okupace nebyla rozhodně pro zdejší chorvatské obyvatelstvo žádnou "procházkou růžovým sadem". Národnostní útlak navázal na staletou benátskou zkušenost. Mnoho chorvatských vlastenců zaplatilo za své přesvědčení životem, jiní urychleně opustili město. Byly zrušeny všechny chorvatské školy, Chorvaté nesměli pracovat ve státních službách. Sňatky mezi italským a chorvatským obyvatelstvem byly zakázány. Ale ani tentokrát se Zadar nevzdal. Věren své tradici rebela se nesklonil a spolu s postupujícími Titovými partyzány si vybojoval v r. 1944 zpět svou nezávislost.

Zadar
Zadar, staré město


Mohlo by vás zajímat