www.chorvatsko.cz



Hlavní stránka »  Tematické články » Populární socha biskupa Řehoře Ninského ve Splitu opět září v plném lesku

Vysílání       Radiožurnálu
Počasí

Aktuality

Tematické       články

Odkazy

Lodní doprava
Reklama




Populární socha biskupa Řehoře Ninského ve Splitu opět září v plném lesku

6.11.2015
Split
Split, monumentální socha biskupa
Řehoře Ninského

Dne 17. března letošního roku se při slavnostní příležitosti ve Splitu setkali hned tři starostové chorvatských měst: Splitu, Varaždína a Ninu. A jaká to událost svedla dohromady představitele těchto tří měst, která spolu ani nesousedí a ani nemají v podstatě nic společného? A přece je něco spojuje, a to pomník biskupa Řehoře Ninského (Grgur Ninski), tedy ta socha, kterou znají všichni návštěvníci Splitu. Jeho ohlazeného bronzového palce se dotýkal snad každý turista, aby mu tento přísný biskup dopomohl ke splnění všech přání a ke šťastnému životu.

Devět měsíců zakrývalo sochu Řehoře z Ninu lešení, pod nímž probíhalo čištění a konzervování sochy. Po dokončení obnovy září bronzový obr po 85 letech jako nový.

Znovuodhalení sochy vysoké 8,5 metru a vážící 13 tun bylo součástí multimediálního projektu "Tři Řehořové" (Tri Grgura), který byl zaměřen na kulturní a uměleckou spolupráci zmíněných tří měst. Kulturní program probíhal nejprve ve Splitu, pak se přenesl do Varaždínu a odtud do Ninu. Na programu se podíleli umělci ze všech tří měst, jejichž veřejná prostranství zdobí jiná socha Řehoře Ninského.

Split
Split, biskupův palec je ohlazen do vysokého lesku

Všechny tři sochy vytvořil Ivan Meštrović, velký jugoslávský sochař první poloviny 20. století (podrobněji v tematickém článku: Split a dílo Ivana Meštroviće). Vůbec první Řehořovu sochu daroval městu Split, kde byla odhalena v roce 1929. Druhou vytvořil v roce 1931 pro město Varaždín, kde stojí dodnes na Františkánském náměstí blízko vchodu do kostela. Poslední byla zmenšená replika varaždínské sochy, která byla v roce 1969 instalována v Ninu u kostela sv. Anselma při oslavách spojených s chorvatským králem Petrem Krešimirem IV.

Řehoř z Ninu byl chorvatský biskup z města Ninu a neúnavný bojovník za používání církevně slovanského jazyka, hlaholského písma a hlaholské bohoslužby. Na církevním sněmu ve Splitu v roce 925 sice Řehoř své záměry prosadil a získal pro ně i podporu chorvatského krále Tomislava, ale papež je pro pobouření, které Řehořovy názory v církevních kruzích vyvolaly, nepodpořil. Naopak zrušil Řehořovo ninské biskupství a Řehoře přeložil do méně významného skradinského biskupství. V pozadí celého sporu je však nutno vidět i mocenské spory mezi Řehořem a splitským arcibiskupem Janem. Bylo zakázáno svěcení kněží, kteří sloužili v církevněslovanském jazyce, latina jako bohoslužebný jazyk byla znovu potvrzena. Avšak vzhledem k nedostatku kněží v tomto regionu se církevní slovanština a hlaholice udržely ještě po mnoho dalších staletí.

Split
Split, sochař vystihl Řehořův temperament

Při instalaci Řehořovy sochy ve Splitu však biskupovy snahy a záměry nebyly ani v nejmenším příčinou pobouření, které pomník vyvolal. K tomu došlo tím, že autor sochy, Ivan Meštrović, který městu tento jedinečný pomník daroval, si již v darovací smlouvě vyhradil, že on sám určí místo, kde bude socha ve Splitu instalována. A rozhodl se pro umístění na peristylu Diokleciánova paláce, tedy přímo v jeho srdci, před Diokleciánovou lóží v prothyronu. Toto umístění mělo symbolizovat vítězství slovanského ducha nad latinským, křesťanství nad pohanstvím.

Umělcův názor narazil na tvrdý odpor některých kulturních představitelů – archeologů a uměleckých historiků, podle nichž Řehořova socha do římského paláce nepatřila. V čele těchto rebelantů stál někdejší ředitel splitského Archeologického muzea, vážený archeolog don Frane Bulić, a L. Karaman, ředitel dalmatského Památkového ústavu ve Splitu. Útoky na Meštroviće a jeho příznivce nabyly hysterické povahy, do sporu se mísily i politické zájmy a invektivy, odpůrci se pokoušeli získat na svou stranu i jugoslávského krále Alexandra.

Split
Split, peristyl, kde gigantická socha stála dvanáct let

Nakonec však ve shodě s původní smlouvou zvítězil autorův záměr, socha byla odhalena na peristylu. Stála tam však jen ro roku 1941, kdy ji odstranili italští okupanti a rozebrané díly byly uskladněny na řadě míst. Byla znovu instalována za socialistické Jugoslávie, v roce 1954, a to na svém nynějším místě před severní, tzv. Zlatou branou Diokleciánova paláce.

Obnova sochy nebyla jednoduchou záležitostí. Jak restaurátoři hned na začátku zjistili, prasklinami se dovnitř dostávala voda a koroze ničila zejména spoje mezi jednotlivými díly. Na některých místech byl plášť silný jen jede centimetr, takže hrozilo, že se socha zhroutí. Ale díky částce 766 milionu kun, kterou na obnovu věnovalo chorvatské Ministerstvo kultury a město Split, se podařilo v plánovaném termínu důkladnou rekonstrukci dokončit. A nyní socha Řehoře Ninského stojí opět v plném lesku před někdejší reprezentační branou Diokleciánova paláce.

Fotogalerie: www.tportal.hr

Zdroj informací:




mail: info@chorvatsko.cz
copyright © 2001-2016 M. Zábský, M. Zábská, V. N. Heřmanová
Foto Grgur Ninski  © Adam Blažej