Premužićova stezka v pohoří Velebit

Chorvatsko... Články ... Témata ... Premužićova stezka…
Publikováno: 31.03.2002
31.3.2002


Velebit

Pro většinu návštěvníků Jadranu, mnohdy i těch sportovněji zaměřených, je pohoří Velebit, tyčící se v bezprostřední blízkosti nad jadranským pobřežím, opravdová "terra incognita", která zatím stojí úplně mimo jejich zájem. Je to však velká škoda, protože Velebit, největší a nejdelší chorvatské horstvo, patří svou podivuhodnou nedotčenou přírodou, konfigurací svého terénu, bohatstvím svého rostlinného i živočišného světa k nejpřitažlivějším horským cílům v Chorvatsku. Na výhledy, které se návštěvníkovi Velebitu naskýtají na modrou hladinu Jadranu, na jeho ostrovy i na vnitrozemská horská pásma, se nezapomíná.

Moře je odtud opravdu na dohled, či spíše na dosah. Do nejvyšších poloh Velebitu šplhají silnice i lokální silničky, které jednak ušetří námahu výstupu na hlavní hřeben, což není ve zdejším klimatu zanedbatelné, jednak umožní kdykoli horské putování přerušit nebo ukončit a užívat plnými doušky moře.

Již sama skutečnost, že se na území Velebitu rozkládají dva národní parky, a to národní park Severní Velebit a národní park Paklenica, a že je Velebit od roku 1978 začleněn organizací UNESCO do světové biosferické sítě, svědčí o výjimečných hodnotách velebitské přírody.

Jen málokteré horstvo v Evropě umožňuje svým návštěvníkům tak pohodlný přístup. Např. z přímořské obce a skromného letoviska Sveti Jure (dřívější název Jurjevo) vede místní silnička (i pro automobilisty) až na hlavní hřeben do sedla Oltari do sedla 1018 m. Zde se spojuje se silnicí, která umožňuje nástup na Velebit z chorvatského vnitrozemí, z města Otočac. Kromě osobním autem se sem však turista může dostat i linkovým autobusem (z obce Sveti Jure, ze Senje, a z města Otočac). Dobrý přístup je automobily i autobusy z přímořského města Senj, z něhož vede silnice do průsmyku Vratnik a odtud do obce Krasno již v hřebenové oblasti Velebitu. Z vnitrozemí je též přístup od města Gospić (autem i autobusem).

Pravověrní sportovci, kteří pokládají za nesportovní nechat se vyvézt do nejvyšších partií horstva a dávají přednost pěšímu výstupu po značené stezce z přímořské obce Gornja Klada (severně od Starigradu) do sedla Oltari, nebo z obce Jablanac do oblasti velebitského vrcholu Veliki Alan. Právě u Jablance mají jednu kuriozitu: v nadmořské výšce pouhých 20 m stojí nejníže položená horská chata, Dom M. Hirtza, východisko pěších výstupů na Velebit. Výstup z G. Klady trvá asi 5 hodin, Z Jablance 4 hodiny.

Sedlo Oltari však ještě není konečnou stanicí pro automobily, autem se může ještě pokračovat až po sám vrchol Zavižan, k horské chatě Planinarski dom na Zavižanu (1594 m). Chata je i součástí evropské sítě meteorologických stanic. Ještě než se odtud vydáme na túru po Velebitu, stojí za to navštívit nedalekou velebitskou botanickou zahradu. Najdeme ji v nadmořské výšce 1480 m, pod chatou Zavižan v údolí Modrić, pod Velkým Zavižanem (15 min. od chaty Zavižan). Profesor Fr. Kušan, který ji v 60. letech minulého století založil na ploše 30 ha, tu soustředil většinu z 2700 zástupců velebitské flóry, včetně jejích endemitů (těch je 78). Zdejší kotlina má zvláštní mikroklima, kde se rostlinám výborně daří. Zahradou vede okružní stezka, informační tabule poskytují základní informace.

U chaty na Zavižanu začíná nejkrásnější a nejatraktivnější velebitská horská stezka, Premužićova (Premužićeva staza). Tato stezka dlouhá 50 km byla vybudována zač. 30. let minulého století podle projektu a pod vedením ing. A. Premužiće, který byl v té době ředitlem lesního závodu v jugoslávském Sušaku a byl velkým propagátorem krás Velebitu. Stezka, částečně vylámaná ve skalách, pak končí v průsmyku Baške Oštarije, který vzájemně odděluje severní a jižní Velebit. Vede turisty nejkrásnějšími partiemi horstva, především přísně chráněnou oblastí Hajduckých a Rožanských skal (Hajdučki i Rožanski kukovi). Na celkem malé ploše 1175 ha se tu tyčí mezi neprůchodným lesním porostem (smrky, jedle, buky) na 50 fantastických, zářivě bílých rozeklaných stěn, věží a obelisků, oddělených neprostupným terénem s ponory, propastmi a závrty.

Do vybudování Premužićovy stezky byla tato lokalita prakticky nepřístupná. Její vybudování umožnilo i intenzivnější geologický a speleologický průzkum této části Velebitu. Pro turistu patří právě tato část stezky a výhledy na zdejší skalní labyrint k nejimpresivnějším. Jako v učebnici geologie je možné se tady setkávat s celou škálou krasových jevů (škrapů, závrtů aj.), a to v jejich nejrozvinutější podobě. Na tomto neprostupném území došlo v posledním desetiletí k několika zajímavým speleologickým objevům, z nichž nejvýznamnější byl v r. 1994 -95 objev a prozkoumání nejhlubší propasti v Chorvatsku, hluboké 1436 m, což znamená, že je tato propast 9. nejhlubší na světě. Byla nazvána Lukovou propastí (Lukina jama) na počest chorvatského speleologa I. Lukiće, který na Velebitu zahynul v bojích se Srby začátkem 90. let minulého století.


Velebit

Podél stezky rostou mnohé vzácné rostliny, endemity, s nimiž se můžeme setkat jen na Velebitu.

Pro mnohé turisty patří k největším přednostem Premužićovy stezky výhledy z ní. Tato hřebenová vysokohorská cesta s minimálními terénními výkyvy umožňuje téměř po celou túru pohodlně sledovat jak stále se měnící obraz bizarní krasové vysočiny směrem na východ, do vnitrozemí, tak i panorama Jadranu. Jako na dlani se rozkládá pod Velebitem Kvarnerský záliv a jeho ostrovy: Ráb, Sveti Grgur, Goli, Krk, Cres, Lošinj a směrem Pag. Tytoi ostrovy bičované z velebitské strany obávanou bórou poskytují právě z velebitské strany neobvyklou divokou podívanou. Za příznivého počasí se však nasýtá pohled daleko širší, a to až k břehům Itálie. K nejkrásnějším a nejkomplexnějším vyhlídkovým bodům patří vrcholek Gromovači (1676 m) a Crikveni (1641 m). Krátce za touto partií se odrývá výhled na mimořádně malebný velebitský vrchol Veliki Kozjak (1629 m), rozkládající se v dominantní poloze východně od stezky.

Mírný sestup k sedlu Veliki Alan (1412 m) s turistickou chatou avizuje na západní straně výhled na romantický zářez mořského zálivu Zavratnica u obce Jablanac, na východní straně pak začátek obrovského komplexu lesů v oblasti Štirovače. Právě pro své ohromné lesní bohatství si Velebit získal už od začátku 20. století velkou proslulost i mezi evropskými botaniky - vždyť je to největší souvislý lesní komplex v přímoří východního Jadranu a zároveň domov četných vzácných druhů fauny, včetně medvědů (těch tu žije na 80 exemplářů).

Zde se dostává stezka do oblasti středního Velebitu, který již není tak bohatý ani reliéfem ani floristicky. Náhradou za to však poskytuje nové pohledy na moře a ostrovy, zejména ty, které se rozkládají západně od Pagu. Zajímavou odbočkou může být značený výstup na vrchol Šatorin (1623 m) patřící pro svou vysunutou polohu k nejvděčnějším vyhlídkovým bodům této části Velebitu.

Jižní část Premužićovy stezky doprovází řada vápencových skal, trčících téměř pravidelně jako zuby ze zeleného podkladu okolních lesů a luk v délce téměř 10 km. Začínají Bačić kukem (1304 m) a konči Ljubičkým kukem. A to už se stezka blíží ke svému závěru, k horskému středisku Baške Oštarije, rozkládající se na nejvyšším bodě silnice z přímořského Karlobagu do vnitrozemského Gospiće. Odtud se zájemci o odpočinek u moře mohou dostat linkovým autobusem k moři.

Velebit
Výhled z průsmyku Baške Oštarje
nad Karlobagemna ostrov Pag

Kdo si však chce ještě užít hor, může pokračovat jižním směrem po hřebeni tzv. Velebitskou vysokohorskou stezkou (Velebeitski planinarski put). K jihu směřuje k soutěsce Velka Paklenica (viz národní park Paklenica), která je jejím působivým zakončením. Tato vysokohorská stezka dlouhá 50 km (od Baškých Oštarijí) byla otevřena v r. 1969.

Túru je možné přerušit nebo ukončit před závěrem a sejít po cestách nebo silnicí k moři či do vnitrozemí.

Na Velebitu je poměrně velký počet horských chat a ubytoven, v současné době je jich celkem 14, tak že se dá vždycky najít celkem slušný nocleh. Zejména v jižní části je i možnost přenocovat ve zdejších hájovnách. Složitější je to s možností doplnit si v průběhu dne zásoby vody. Vzhledem k tomu, že celý Velebit je tvořen vápencem, dešťová voda se tu neudrží a pramenů je jen velmi málo. horstvo je v letním období téměř bezvodé. Je třeba se ráno dostatečně zásobit v chatách vodou na celý den a dobře s ní hospodařit.

Většina turistů, kteří absolvovali velebitské horské stezky, neodolá v závěru své túry odpočinout si na pobřeží. Navštěvuje se Karlobag, Starigrad-Paklenica, někteří využíjí blízkost Zadaru a jeho prázdninových městeček, lákavé jsou i cesty na ostrovy - Pag a Ráb.

Některé sportovně zaměřené cestovní kanceláře pořádají turistické zájezdy na Velebit s absolvováním Premužićovy stezky, spojené v závěru s kratším rekreačním pobytem u moře. Je to velmi dobré řešení, protože zájemcům o pobyt v horách odpadají starosti s dopravou z domova i zpět do ČR.



Mohlo by vás zajímat