 Borovice halepská |
Po letošních katastrofálních požárech které zachvátily jak lesní porosty, tak vinice, pastviny a obývaná území ve východní části poloostrova Pelješac a na ostrově Korčula a které trvaly přes obětavé nasazení stovek hasičů a záchranářů i postiženého obyvatelstva několik týdnů, se opět rozhořel letitý spor kolem halepské borovice (lat. Pinus halepensis). Touto borovicí jsou zalesněny nemalé části zasaženého území, ale i převážná část přímořských území Jadranu.
Pod dojmem děsivé moci ohnivého živlu, jehož řádění přenášela v relacích plných emocí chorvatská televize, v nichž oheň ničil stovky hektarů nejlepších chorvatských vinic v regionech Dingač a Potomje (s proslavenou odrůdou plavac mali), pálil lidská obydlí, vinné sklepy, stáda ovcí a koz, zničil tisíce včelstev a stovky úlů, zabíjel lesní zvěř, se opět vyostřila letitá diskuse a spory mezi lesními hospodáři na jedné straně a zemědělci, především vinaři a hasiči na druhé straně.
 Pelješac, přímořská osada Trstenik musela být kvůli požáru evakuována |
Podle druhé skupiny je halepská borovice strom nevhodný pro dalmatské přímoří, a to především pro jeho náchylnost k požárům. Dřevo této borovice obsahuje velké množství smůly, vysoké vrstvy spadaného jehličí prosyceného kapající smůlou a spodní suché větve jsou vždy při ohni první na řadě, jeho šišky pukající žárem vystřelují do vzdálenosti desítek metrů od stromu a zapalují dosud nezasažené lokality. Je pochopitelné, že ti, kdož přišli při požárech o všechno, co budovali desítky let a stěží zachránili své životy, hledají viníka, který by byl bezprostředně po ruce a byl dobře poznatelný.
Je však halepská borovice opravdu ten viník? Vždyť je to současně strom, který spoluvytváří nádherný krajinný obraz jadranského pobřeží a patří k symbolům dalmatských pláží. A je skutečně tak nebezpečný?
Podle první skupiny, tedy lesních specialistů je třeba se na celý problém podívat i z jiné strany. Chorvatští odborníci jej již po léta zkoumají a své studium po katastrofě na Pelješci a na Korčule ještě zintenzivnili.
 Pelješac, tak vypadaly lesy v okolí Trsteniku, než je zničil požár |
Je pravda, že halepská borovice není domácí, autochtonní druh na Jadranu, ale je neoddiskutovatelnou skutečností, že právě tato borovice se v posledních staletích mimořádně osvědčila jako pionýrská dřevina při zalesňování odlesněných krasových srázů. Od poloviny 19. století po dnešek právě halepská borovice prokázala své kvality a ujala se i v kamení a krasu, na obrovských holých plochách.
Ti, kdo byli pánem zdejšího území počínaje starověkem a moderní dobou konče, tedy zprvu Římané, pak Benátčané a nakonec Rakušané, viděli ve zdejších rozsáhlých , původně převážně listnatých lesích vítanou cennou surovinu pro stavbu svých domů a paláců, pro stavbu lodí, přístavů, pro výstavbu měst (Benátčané pro vybudování Benátek), ale i na otop a exploatovali je do krajnosti. Osvícené hlavy již v 19. století usilovaly o urychlenou nápravu a halepská borovice se ukázala být ideální dřevinou, která se snadnou uchytila i ve zdejší kamenité půdě, rychle se adaptovala na zdejší podmínky svými jehlicemi, shazovanými ve velkém množství, výrazně přispívala k regeneraci půdního podkladu a postupné tvorbě nového humusu. Že obyvatelé téměř celého ostatního Středomoří si už v minulosti uvědomovali přednosti tohoto druhu, svědčí skutečnost, že například ve Francii tvoří halepské borovice převážnou část lesních porostů v jejích přímořských oblastech; tyto borovice jsou hojné i například v jihovýchodním Španělsku, v Itálii, Řecku a jinde. Pro většinu těchto zemí, a opět především pro Francii, jsou halepské borovice též velmi vítanou a hojně využívanou surovinou pro chemické i mechanické zpracování a mimo jiné jako materiál pro dřevozpracující průmysl. V Dalmácii však nikoli, tam se podle odborných pramenů jejich dřevní hmota v podstatě nezpracovává.
Lesy halepské borovice jsou ve všech uvedených oblastech vítaným a oceňovaných stabilizačním krajinným a klimatickým prvkem – zadržují vodu, zabraňují erozi, čistí vzduch a plní obecně veškeré obvyklé funkce lesů.
Aby halepská borovice plnila své úkoly a nebyla naopak nebezpečím pro své okolí, je, jak odborníci radí, nutné o ně náležitě pečovat.
 Pelješac, zarostlé pozemky ve vnitrozemí poloostrova |
Při likvidaci požárů na Pelješci a následném šetření se ukázala další významná skutečnost, která přispívá k nekontrolovatelnému šíření ničivých požárů. Velkým nebezpečím jsou nemalé opuštěné zanedbané a neudržované plochy někdejších zemědělských hospodářství – vinohrady, olivové háje, louky a pastviny, dvory a zahrady zemědělských usedlosti. Ty v posledních desítkách let opouštějí jejich majitelé, nechávají je napospas přírodě a sami hledají obživu jinde, většinou ve městech na pevnině. Ladem ležících původně obdělávaných ploch se rychle zmocňuje příroda a proměňuje je v divočinu plnou plevelu, náletových keřů a stromů, makchie a houštin. Pod tímto zeleným neprůchodným porostem pak úplně zmizely někdejší suché zídky oddělující pozemky jednotlivých vlastníků nebo pastviny, někdejší vybavení usedlostí, oplocení a jiné. A stav ještě zhoršují ilegální skládky odpadu, ve která se některá opuštěná místa proměnila. Když v takových místech vznikne lidskou neopatrností nebo zlým úmyslem třeba jen malý ohníček, velmi rychle se šíří. Zvládnout pak požár v takovém terénu je nad lidské síly. Tato místa nebudou již nebezpečná jen v případě, že budou vyklizena, vyčištěna, vrácena svému původnímu zemědělskému účelu a trvale využívána. Podle zákona o zemědělské půdě může stát uložit pokutu až 30 tisíc kun, když vlastník zemědělskou půdu neobdělává a o pozemek se nestará. To je však problém celého Chorvatska: z 2,1 milionu hektarů zemědělské plochy se využívá pouhých 1,3 milionu hektarů.
 Orebić na poloostrově Pelješac, pláž Trstenica, borovice - symbol dalmatských pláží |
Je také nutné nutné dodržovat a nepřekračovat bezpečnou vzdálenost několika desítek metrů mezi porosty halepské borovice a lidskými obydlími, zemědělsky využívanými plochami, pastvinami, parky a podobně. Tento bezpečnostní koridor zabraňující šíření požárů je třeba stále udržovat.
Velmi se osvědčily požární cesty, po nichž se hasiči mohou v případě požáru dostat do obtížně přístupných míst. Již nyní se plánuje rozšířením jejich sítě.
Bezpečnostní orgány počítají se zpřísněním kontrol dodržování všech bezpečnostních předpisů, s posílením prevence a osvěty, protože 95 % požárů zaviní člověk, ať už úmyslně nebo z nedbalosti. Jen 5 % požárů je způsoben atmosferickými jevy, především údery blesku.
Při letních požárech na poloostrově Pelješac a na ostrově Korčula shořelo 4 500 hektarů porostů. Celková škoda se odhaduje na 30 milionů kun. O sanaci požárem postiženého území začaly jednat představitelé obcí Orebić, Ston, Janjina a Smokvica, Dubrovnicko-neretvanské župy (Dubrovačko-neretvanska županija), Chorvatských lesů (Hrvatske šume), Chorvatského elektropodniku (Hrvatska elektropriprivreda), Vodovodu NPKLM a dalších subjektů.
Video s následky požáru: YouTube
Zdroj informací:
- Slobodna Dalmacija: www.slobodnadalmacija.hr
- Šumarski list: www.sumari.hr
