Rytířská hra moreška na Korčule

Korčula, rytířská hra Moreška

Moreška, starobylý stylizovaný boj mezi dvěma vojsky, je neobyčejně zajímavé staré rytířské zápolení, jehož historický odkaz, obsah a náplň, choreografické ztvárnění a význam pro místo konání, tedy město Korčulu, stojí za podrobnější seznámení.

Podobná stylizovaná bojová představení bývala zejména v období renesance do 18. století velmi oblíbeným dramatickým a tanečním útvarem, zejména v oblasti Středomoří. Má se za to, že moreška se na Korčulu dostala někdy v 16. století přes Dubrovník, písemné záznamy o ní však pocházejí až ze 17. století.

Kořeny podobných her kladou někteří badatelé do Itálie, hovoří se však i o Španělsku. Dubrovník v té době byl významným kulturním centrem s bohatou taneční tradicí, které sledovalo módní trendy a novinky v Evropě.

Je doloženo, že morešce velmi podobné hry se ještě v 19. století konaly i v jiných místech dnešního chorvatského jadranského přímoří, např. ve Splitu, Hvaru, Trogiru, Zadaru i jinde, avšak udržely se pouze v Korčule.

Moreška je vlastně dost složitý scénický útvar, v němž se recituje, tančí a bojuje a jejíž úspěšné provedení stojí a padá s kvalitním přednesem, vynalézavou choreografií tance a boje, s taneční a bojovou zdatností mužů, jimž se říká moreškanti, s přesvědčivým projevem a půvabem hrdinky, o niž se bojuje, s kvalitními kostýmy.

Moreška prošla v průběhu staletí na Korčule dlouhým vývojem, aby se nakonec ve druhé polovině 20. století ustálila do dnešní podoby.

Jádro děje morešky spočívá v únosu snoubenky bílého krále černým králem zvaným Moro. Bílé vojsko přitom symbolizuje křesťanský svět, černé vojsko Maury - muslimy. Vojsko bílého krále usilující o osvobození dívky se střetne s černým vojskem v rozhodujícím boji, v němž se podaří černé vojsko i s jeho králem porazit a zajatou nevěstu osvobodit. Děj tak končí symbolickým vítězstvím lásky nad násilím.

Bílé vojsko vystupuje v černých oděvech, kombinovaných se žlutou, černé vojsko má oděv černé barvy v kombinaci s bílou, králové se odlišují jen korunkou na hlavě. Oděv vojska nemá nic společného ani s tehdejšími místními lidovými kroji, ani s tehdejšími oděvy běžnými u Italů, Španělů nebo Maurů.

Bojový tanec a vlastní boj, skládající se z osmi choreografických celků, předvádějí tanečníci obou vojenských útvarů, celkem 24 mužů, každý protivník jich má 12 a stojí proti sobě ve 2 řadách. Každý moreškant je vybaven dvěma poměrně krátkými meči. Původně byly různé délky, ale dnes jsou všechny stejně dlouhé.

Boj probíhá v přesně stanovených tradičních figurách a starobylém rituálu od výzvy černého krále k boji přes efektní boj, při němž od střetu mečů létají jiskry, až k porážce černého krále a jeho vojska a osvobození nevěsty.

Podle původního zvyku si černí vojáci i černý král natírali tváře načerno, od tohoto obyčeje bylo pak na dlouho upuštěno, ale od začátku tohoto tisíciletí se k němu opět vrací.

Tanec a boj původně doprovázela dechová hudba, v nové době se tančí na melodii složenou výhradně pro morešku v roce 1937. Kdysi se moreška tančila dvě hodiny, nyní její provedení trvá půl hodiny.

Moreška se v současné době uvádí slavnostně v den spolupatrona Korčuly sv. Teodora, tj. 29. července. V minulosti se moreška předváděla opravdu jen při velkých svátcích a slavnostech. Od 70. let minulého století se stala turistickou atrakcí, předváděnou jako představení pro turisty každý čtvrtek. Někteří místní odborníci doporučují ve snaze zabránit devalvaci morešky výrazně snížit počet představení a zejména brojí právem proti tomu, aby se moreška hrála v uzavřených prostorách. Argumentují tím, že jen v autentickém prostředí historického města poskytuje moreška ten pravý zážitek jako součást historie města a jeho života. Tento názor má v Korčule mnoho zastánců, proti nim stojí snaha o co největší finanční přínos z her.

Omezený počet představení by také umožňoval pečlivější výběr účinkujících mužů i nevěsty, to znamená návrat k původním kriteriím výběru. Právě v minulosti se kladl u mužů velký důraz na jejich pohybové a taneční schopnosti, ale i na dramatický výraz. U dívky byl rozhodující půvab, herecké a recitační schopnosti. Dbalo se například i na to, aby vojsko bílého krále bylo vyšších štíhlých postav, největší nátok byl kladen na samotného bílého krále. Vojáci černého krále měli být podle množnosti nižších, třeba i trochu silnějších postav.

Při současné velké potřebě moreškantů, kteří se střídají v tak velkém počtu představení klesá pochopitelně možnost náročnějšího výběru. Avšak přes všechny tyto okolnosti je účast v morešce pro korčulské muže a dívky věcí cti a prestiže a je zážitkem na celý další život. Moreškantem se teoreticky může stát jen muž mezi 14 a 50 lety a musí pocházet z Korčuly. V praxi však nebývají účastníci mladší 20 let a starší 40 let, musejí být v dobré fyzické kondici i dobří tanečníci. Značné nároky jsou kladeny také na dívku - nevěstu, na její zjev, věk (předpokládá se, že nebude mladší než 16 let a starší než 18 let), herecké schopnosti.

Zejména o velkých svátcích, kdy se moreška předvádí tak jako původně v otevřeném prostoru, jemuž tvoří kulisy městské hradby, brány a schodiště historické Korčuly, je představení morešky unikátním nezapomenutelným zážitkem.

Další informace: www.korcula.net