Ale ano, není to ani omyl, ani vtip. I když samozřejmě nešlo o žádný rekreační pobyt.
V životopise Karla IV. se dočítáme, že se panovník chystal jet z politických důvodů do italské Lombardie, ale rakouský vévoda, s nímž byl v napjatých vztazích, mu odmítl povolit průjezd. Průjezd mu naopak ochotně umožnil uherský král, a tak se Karel IV. se svým doprovodem dostal přes Uhry a vnitrozemskou část Chorvatska na dnešní Chorvatské přímoří, kde byl vítaným a váženým hostem krckého knížete Bartoloměje Frankopana. Jeho lodí se chtěl přeplavit na italské území.
Když se však Benátčané, kteří tehdy ovládali téměř celý severní Jadran, dověděli o přítomnosti císaře Karla IV. na lodi knížete Frankopana, rozhodli se získat ze situace co největší prospěch. Vždyť zajmout tak vysoce postavenou evropskou osobnost by mohlo vynést velmi tučné výkupné! A tak, přestože Benátky nebyly s Karlem v nepřátelských vztazích, obklíčili na moři Frankopanovu loď a chystali se jeho hosta zajmout. Z beznadějné situace pomohla lest.
Na pokyn knížete předstíral kapitán jeho lodi, že se chce s Benátčany dohodnout, zatím však císař i se svým hostitelem a s částí doprovodu tajně přestoupili na malou bárku a přikryti pytli a rybářskými sítěmi dopluli šťastně k italským břehům. Pak doputovali do Aquileie, kde byli aquilejským patriarchou přijati se všemi náležitými poctami.
Zklamaní Benátčané, kterým téměř jistá kořist unikla, musili nakonec loď i s posádkou a zbytkem Karlova doprovodu propustit.
