www.chorvatsko.cz



Hlavní stránka »  Tematické články » Pozoruhodná historie trajektu, který se změnil v první chorvatský hotel na moři

Vysílání       Radiožurnálu
Počasí

Aktuality

Tematické       články

Odkazy

Lodní doprava
Reklama




Pozoruhodná historie trajektu, který se změnil v první chorvatský hotel na moři

19.6.2014

Je to vlastně příběh s dobrým koncem. O lodi "Marina", která si získala srdce Chorvatů a sedmdesát let věrně sloužila. Když už ji čekal stejně potupný konec jako všechna vysloužilá plavidla, ožila a stala se prvním chorvatským hotelem na moři – botelem "Marina".

Neuvěřitelně pestrá historie začala v roce 1936 v dánském Frederikshavnu, kde byla loď vyrobena a spuštěna na moře. Kmotrou jí byla švédská korunní princezna Victoria Ingrid Alice Desiree, která se krátce předtím provdala za následníka dánského trůnu Frederika. A právě na počest této princezny byla loď pojmenována "Kronprinsessan Ingrid".

Tato mohutná supermoderní loď dlouhá 64 metrů s ocelovým trupem byla postavena tehdejší špičkovou technologií. Měla kapacitu 700 cestujících a 30 automobilů. Obstarávala námořní dopravu přes úžinu Kattegat z dánského Frederikshavnu do švédského Göteborgu a byla vybavena pro plavby za tvrdých povětrnostních podmínek evropského severu. Mohla se však pochlubit veškerým komfortem svého interiéru – přepychovým salonem, restaurací, vyhlášenou kuchyní a na tehdejší dobu moderními kabinami. A švédští cestující uvítali i bar bohatě zásobený alkoholickými nápoji, ve Švédsku vzhledem k prohibici nedostupnými. Loď byla později prodána do Švédska, kde dvakrát změnila majitele a získala nové jméno – "Marina", které nese dodnes.

Na konci druhé světové války, v roce 1945, převážela "Marina" pro Švédské válečné námořnictvo a Červený kříž osvobozené židovské vězně z německých koncentračních táborů do Švédska – na trase z Lübecku a Gdyně do Malmö a Göteborgu.

V roce 1950 došlo k přestavbě, která přinesla její podstatné rozšíření a zvýšení její kapacity – loď pojala 1 000 cestujících a 60 aut.

Mali Lošinj
Mali Lošinj

Když "Marině" bylo 33 let, stal se jejím novým domovem severní Jadran. V roce 1969 ji koupila chorvatská plavební společnost Lošinjska plovidba a jejím mateřským přístavem byl Mali Lošinj. Vozila cestující na různých trasách po severním Jadranu. Její první linka byla Rijeka – Cres – Rabac- Rijeka, pak se plavila na nové lince: Pula – Mali Lošinj – Zadar, později přibyly linky do Itálie: Pula – Rovinj – Rimini a Pula – Poreč – Benátky. Staří obyvatelé Lošinje vzpomínají, že si mohli podle "Mariny" nařizovat hodinky, jak byla přesná. Riječané zase pamatují, jak se po večerech, kdy tu kotvila, scházeli v jejím salonu, sledovali televizní program, protože tu byl jeden z mála televizních přijímačů ve městě, hráli karty a bavili se. Cestující zase oceňovali vynikající kuchyni, která nabízela kvarnerské a dalmatské speciality, výborná vína a nezapomenutelný výhled z oken restaurace.

Velkou předností "Mariny" byla její odolnost proti nepohodě, vichřici a všem větrům, který byly vždy postrachem zdejších mořeplavců. Marina, stavěná pro tvrdé severské klimatické podmínky, odolávala bez větších problémů jadranským bouřím. A díky tomu a též díky odvaze a hrdinství své posádky zachránila několikrát na moři i životy posádky a cestujících jiných lodí, např. dvoustěžňovou turistickou loď Pogled odtáhla silně poškozenou do malološinjského přístavu a zachránila její cestující. Však za to získala nejvyšší chorvatské vyznamenání za záchranu na moři Modrou stuhu Vjesniku.

Zlatým písmem se "Marina" zapsala i do války v devadesátých letech minulého století, které Chorvati říkají Vlastenecká válka – Domovinski rat. "Marina" tehdy obstarávala lodní dopravu na trase Split – Hvar – Korčula – Dubrovník. Pod dohledem evropských pozorovatelů, za stálé srbsko-černohorské palby z děl a minometů nakládala uprchlíky z Dubrovníku a přilehlého přímoří a vozila je do bezpečí. Nakonec však musela změnit vlajku i domovský přístav – plula pod vlajkou Saint Vincentu a Granadin, ostrovního státečku v Malých Antilách, na lodním trupu pak nesla jméno nového domovského přístavu Kingstown. Toto opatření zachránilo "Marinu" před zabavením Jugoslávskou armádou. Přesto se však nevyhnula válečným poškozením.

Po válce se Marina vrátila na svůj ostrov Lošinj a dál vozila cestující i auta na své staré trase Zadar – Silba - Mali Lošinj – Pula. V roce 2005, rok poté, co oslavila 70. narozeniny, musela odejít z aktivní služby do důchodu. Tehdy byla tehdy nejstarším trajektem na světě, který byl dosud v provozu. Čekal ji nepříjemný osud – cesta do šrotu. Od té ji však zachránila společnost Arhipelag, která loď koupila. Její vlastníci Ivica Krstaš a Dubravko Kušeta chtěli Marině vdechnout nový život, aby byla užitečná i nadále. Měli představu, že by mohla sloužit jako muzeum, místo společenských setkání a hotel zařízený v původním stylu. Od města získali koncesi na místo ke kotvení na atraktivním místě u pobřežní promenády Velopin v Malém Lošinji, ale pro svůj záměr nenašli u radních pochopení. Marina pak sloužila po tři roky jako noční zábavní podnik. V exoticky zařízeném baru, který vznikl provizorním zastřešením horní paluby, se střídaly diskotéky, párty a vystoupení brazilského tanečního souboru. Na velkém tanečním parketu tu 300 návštěvníků mohlo tančit až do rána.

Rijeka
Rijeka

Vlastníci lodi si uvědomili, že v Malém Lošinji, který má jen několik tisíc stálých obyvatel a relativně krátkou sezónu, nemohou realizovat své plány: Malý Lošinj je pro "Marinu" příliš malý a "Marina" pro Lošinj příliš velká. Bez ohledu na zdejší námořní tradici a oblíbenost "lošinjské" lodi mezi místními. Obrátili se proto na představitele Rijeky, velkého přístavu a města s téměř 150 000 obyvateli. Ti jim vyšli vstříc, poskytli pomoc a podporu. Přístavní správa poskytla koncesi na deset let na atraktivním místě v centru Rijeky, u Adamićova mola (Adamićev gat), jen pár minut chůze od zdejší hlavní tepny – Korza.

V roce 2011 byla loď dotažena do rijeckého přístavu a záhy začala její přestavba podle návrhu architekta Igora Kušety. Majitelé získali úvěr 13 milionů kun od Chorvatské banky pro obnovu a rozvoj a také dotaci od ministerstva cestovního ruchu v rámci programu j podpory inovace v cestovním ruchu.

Koncem listopadu 2013 byl za přítomnosti ministra cestovního ruchu Darka Lorencina slavnostně zahájen provoz v prvním chorvatském hotelu na moři - botelu "Marina". Má celkem 112 lůžek v 35 pohodlných kajutách, od jednolůžkových až po šestilůžkové. V nabídce jsou i tři luxusní kajuty, tzv. kapitánské apartmány, které se nacházejí za kapitánským můstkem. Je tu hala s recepcí, restaurace, bar a Wi-Fi připojení k internetu

Hotel s celoročním provozem bude jistě velmi přitažlivý zejména pro mladé návštěvníky, kteří Rijeku, důležitou dopravní křižovatku, významné kulturní, obchodní a průmyslové centrum navštěvují během celého roku.

"Marina" opět otevřela své zrekonstruované prostory rijecké veřejnosti, jak si vlastníci lodi zamýšleli. Mohou se tu pořádat plesy, festivaly, koncerty, divadelní představení, schůzky, různá setkání, svatební hostiny a podobně. Přehled již uskutečněných akcí dokládá, že se daří tento záměr realizovat.

Mnoho však zůstalo zachováno tak, jak tomu bývalo v době největší plavební slávy – nezměnila se např. příďová paluba, které dominuje kotevní naviják, originální z roku 1936, který je plně funkční. Nad ním se zdvíhá kapitánský můstek. Jako dříve je tu kormidlo, dřevěná buzola, starý lodní telegraf a jiné zařízení. Na osvětleném nábřeží v blízkosti lodí jsou vhodně rozmístěny jako dekorace kotvy, lodní šrouby, stěžeň s vlajkou a jiné artefakty.

A tak se zdá, že "Marina" bude lidem sloužit ještě řadu dalších let.


Zdroj informací:




mail: info@chorvatsko.cz
copyright © 2001-2016 M. Zábský, M. Zábská, V. N. Heřmanová


Foto 1 - 5 převzato z materiálů Chorvatského turistického sdružení
www.htz.hr
www.htz.hr