Flóra a fauna

Příroda Jadranského moře, ostrovů a přímoří se vyznačuje velkým bohatstvím rostlinných a živočišných druhů.

Chorvatsko... Přírodní podmínky ... Flóra a fauna
Půda
Flóra

Jadran
Barevný podmořský svět

Půda

Pro oblast středomořského podnebí je typická půda zvaná červenice (terra rossa). V nejlépe vyvinuté podobě se vyskytuje ve vnějším ostrovním pásu, kvalitní je však i v úzkém pobřežním pruhu a ve vnitřím ostrovním pásu. Na Chorvatském přímoří jsou červenice silně podzolovány, vylouženy. V Istrii červenice zaujímá celou jihozápadní část poloostrova, včetně pobřežního pruhu.

Červenice má dobré fyzikální i chemické vlastnosti pro zemědělství a lesnictví, hodí se pro pěstování vinné révy, ovoce, olivovníků, fíkovníků, tabáku a jiných poměrně náročných kultur.

V krasových oblastech lze najít červenici na škrapových poljích, v dolinách a závrtech, kde umožňuje pěstování zeleniny, vinné révy ap., mnohdy uprostřed kamenité pustiny. O původu červenice existují mezi vědci různé teorie.


Flóra

Původní rostlinstvo Jadranu patří ke středomořské oblasti, pro niž je typická vždyzelená vegetace a velké bohatství rostlinných druhů. Např. Dalmácie se svými 2300 autochtonními rostlinnými druhy řadí na jedno z prvních míst v Evropě. I ostrovy jsou svou florou bohaté - prvenství patří ostrovu Krku.

Hranice středomořské vždyzelené vegetace leží, až na některé výjimky, v nadmořské výšce 300 - 400 m. Nejvíce je rozšířeno společenství makchie, složené ze vždyzelených křovin a zakrslých stromů - jalovců, rozmarýnu, vavřínu, řečíku, dubu. Na suchých vápencových svazích je rozšířena tzv. frygana, tj. řidší porost, ve kterém převládají nižší keře a byliny - pryšec, šalvěj a kozinec. Místy vegetace na vápencích úplně mizí a objevují se zcela holé, pusté svahy a srázy, typický holokras. Na takových plochách se rostlinstvo obzvlášť těžko obnovuje.

Konavle
Lesy v nejjižnější dalmatské oblasti Konavle

Skutečných lesů je v oblasti velmi málo, i když v minulosti byly původním, velmi rozšířeným porostem. Byly to především listnaté lesy, v nichž rostl hlavně dub cesmínovitý (Quercus ilex), dub balkánský nebo též uherský (Quercus frainetto), dub pýřitý (Quercus pubescens), dále javor mléč (Acer platanoides), javor habrolistý (Acer carpinifolium), javor tupolistý (Acer obtusatum), habr východní (Carpinus orientalis), habrovec habrolistý (Ostrya carpinifolia), jasanovec širokolistý (Phylirea latifolia) a další stromy tohoto podnebního pásma. Tyto lesy byly součástí obrovských lesních porostů, které se táhly od Atlantického oceánu až po Sibiř. V průběhu staletí však téměř vymizely.

Ve výšce nad 300 m n. m. přechází pásmo vždyzelené vegetace většinou v pásmo lesů a řídké porosty s opadavými listy, tzv. šibljak. Tvoří je např. keř v přímoří nejrozšířenější - vítečník sítinovitý (Spartium junceum), dále vavřín vznešený (Laurus nobilis), šalvěj lékařská (Salvia officinalis) a další rostliny.

Ve zbytcích lesů je i dnes hlavní dřevinou dub cesmínovitý (Quercus ilex). Téměř všude roste hojná planika (Arbutus unedo), jejíž výrazné červené plody naginje se v přímořských domácnmostech s oblibou zpracovávají na nejrůznější zavařeniny. Rohovník obecný (Ceratonia siliqua) je nenáročný, roste téměř všude a poskytuje jako plody tzv. svatojánský chléb, kdysi k nám před Vánocemi dovážený. Tady slouží převážně jako krmivo domácích zvířat. Běžnou dřevinou je i lokvát japonský (Eriobotrya japonica), vřesovec stromovitý (Erica arborea) a zejména neopadavá, bohatě bíle kvetoucí vždyzelená pitospora (Pittosporum tobira). Z jehličnatých stromů jsou nejhojnější různé druhy borovic, a to borovice halepská (Pinus halepensis), borovice přímořská (Pinus pinaster), pinie (Pinus pinea) a borovice černá (Pinus nigra), dále mikromerie chorvatská (Micromeria croatica) a jalovec červenoplodý (Juniperus oxycedrus).

Kromě těchto domácích rostlin se v přímoří vyskytují druhy, které sem byly přivezeny hlavně ze subtropického pásma. Většinou jde o okrasné rostliny, které se tu plně aklimatizovaly a dnes dodávají přímoří charakteristický, trochu exotický ráz. Návštěvník si většinou neuvědomuje, že nejde o rostliny původní, nýbrž o importované. Patří k nim např. palmy, oleandry, agave, aloe, cypřiše a další.

Lošinj
Středomořská vegetace na ostrově Lošinj

Citrusům se daří na chráněných místech, dále v deltě Neretvy a v okolí Dubrovníku. Hitem posledních let se staly mandarinky, jejichž dnes už obrovské plantáže se stále rozšiřují.

K hlavním rostlinám pěstovaným pro užitek patří především olivovníky. Pěstují se s úspěchem v celém přímoří, ale za nejkvalitnější se pokládají olivy ze Šipanu, Lopudu, Mljetu a z okolí Dubrovníku. Olivovníky rodí prakticky bez péče. Zřejmě i proto jich bývalo v přímoří podstatně více - v 18. stol. údajně 27 milionů stromů. Později jich bylo mnoho vykáceno, aby udělaly místo vinné révě, která se velmi rozšířila. Po katastrofálním zničení vinic révokazem se na mnohá místa zase vrátily olivovníky. Pro zvýšení výnosů se po vzoru ostatních středomořských zemí přechází od extenzivního pěstování k intenzivnímu.

Fíkovníky jsou mnohem odolnější než olivovníky a mohou se tedy pěstovat podstatně dále od moře a výškách i nad 300 m n. m. Dobré výnosy dávají např. i v údolí Krky u Kninu nebo na Neretvě ještě za Metkovićem. Stejnou odolnost mají i mandloně.

Na Hvaru jsou velké porosty levandule, která se pro tento ostrov stala charakteristickou rostlinou. Její pěstování na příkrých srázech není také snadná záležitost.

Levandule
Levandule

Velmi rozšířeno plodinou celého přímoří je vinná réva. Přímoří proslulo zejména zvlášť kvalitními červenými víny, ale i bílá vína jsou vysoce ceněna. Podrobněji: Nápoje. Vinná réva se tu pěstovala odedávna a na mnohých místech byla vlastně monokulturou, dávající obživu desítkám tisíc rodin. Postupně téměř vytlačila ostatní zdejší domácí plodiny. Proto se zavlečení révokazu (fyloxery) a následné zničení téměř všech vinohradů na přelomu 19. a 20. stol. a na začátku 20. stol. stalo katastrofou, která vyhnala ožebračené zemědělce ve statisících do emigrace. Ještě dnes lze na velkých plochách, např. na ostrovech Brač a Hvar, na poloostrově Pelješac a jinde najít opuštěné, kameny ohrazené vinohrady, dnes zpustlé a zarostlé. Nazmar přišla lopotná práce zemědělců, kteří zdaleka přinášeli na zádech v nůších úrodnou půdu.

V deltě Neretvy se ve velkém pěstuje zelenina (rajčata, papriky aj.), ovoce (mandarinky, pomeranče, citrony, broskve, meruňky a v poslední době i kiwi, které na celém přímoří úplně zdomácnělo, jakoby bylo autochtonní rostlinou). Na některých místech v blízkém vnitrozemí, ovlivněném přímořským klimatem (např. v okolí Imotského), se pěstuje tabák.



Související články

Botanické zahrady v Chorvatsku - oázy klidu, půvabu a odpočinku
Staré vzácné stromy a botanické zahrady v Dalmácii
Rohovníky na Visu
Olivovníky na chorvatském Jadranu
Park a arboretum v Trstenu u Dubrovníka
Světoznámá pochoutka - houby lanýže
Slavnost jedlých kaštanů - Marunada
Vis – ostrov citrónů
Setkání s kaparou trnitou
Fíky a pěstování fíkovníků


Fauna

Fauna přímoří se vyznačuje bohatstvím druhů volně žijících v přírodě, z nichž mnohé jsou endemické. Zvláštností jsou např. šakali, žijící na poloostrově Pelješac. Rozšířili se i na Korčulu. Na ostrově Mljetu žije v poměrně značném množství promyka mungo, dovezená sem v 19. stol. z Indie, aby hubila přemnožené hady. Svůj úkol promyky splnily, dnes si však místní zemědělci někdy na ně stěžují jako na škůdce mezi drobným zvířectvem.

Jadran
Delfín

Ještěrek a hadů je v přímoří stále dost. Z jedovatých hadů jsou nejnebezpečnější zmije růžkaté, ale není jich příliš mnoho. Vyskytují se ve větším počtu např. na vrchu Sveti Ilija (nejvyšší na poloostrově Pelješac), pro nějž se místně používá přiléhavější název Monte Vipera, tj. Hadí kopec. Najdeme je i v národním parku Paklenica. Proto se při výletech do těchto oblastí doporučují dobré boty a dlouhé kalhoty.

Výjimkou v přímoří nejsou ani želvy. Vyskytuje se i štír, jehož některé druhy mají v kusadlech žlázy s jedem. Nejsou však příliš častí. Zvláštností je velká stonožka Scolopendra. Typickým hmyzem přímoří jsou neúnavné cikády.

Mimořádná je i druhová pestrost motýlů.

Poměrně hojní jsou v některých oblastech zajíci, koroptve, tetřívci, jeřábi, orebice řecké (v krasu), dále lišky, jezevci a kuny.

Některé části pobřeží (především Dalmácie) jsou bohaté na tažné ptactvo. Žijí tu divoké husy a kachny, čápi, jeřábi, pelikáni a plameňáci, jsou tu i významná zimoviště ptáků ze severní Evropy.

Jadran
Setkání s oslem

Přírodní podmínky pro chov domácích zvířat nejsou příznivé. Rostlinstvo je tu dost chudé a neposkytuje dobytku, hlavně kravám a koním, dost potravy; krmné směsi se pěstují málo (potřebují dost vláhy). Proto jsou z domácích zvířat nejvhodnější ty druhy, které jsou v tomto směru velmi skromné, tedy muly a osli. Na chudých pastvinách jsou dost rozšířeny ovce, a to drobné druhy s malými nároky na potravu. Dávají sice málo mléka a vlny, zato však jejich maso je velmi chutné. V přímoří se v posledních desetiletích radikálně snížil počet koz, které byly dříve velmi hojné a vydatně přispívaly k devastaci místního skromného volně rostoucího rostlinstva. Skot se chová omezeně, častěji spíše v severních oblastech přímoří (např. v Istrii).

Mořské živočišstvo odvozuje svůj původ od fauny starého moře - Tethydy. V Jadranu žijí zástupci čistě středozemní vodní fauny, dále živočišstva tropického, atlanticko-středozemního a endemická jadranská fauna. Moře je domovem téměř 380 druhů ryb. Většina jich patří k tzv. modrým rybám (plava riba), především sardele, tuňáci, makrely a palamidy. Jsou to vesměs ryby, které nežijí v Jaderském moři stále, nýbrž pouze v určitých obdobích táhnou z vlastního Středozemního moře. Na 75 % výnosu veškerého mořského rybolovu Chorvatska tvoří právě tyto migrující druhy. K rybám, které žijí v Jadranu stále, patří tzv. bílé ryby (bijela riba), např. zubatec, parmice nachová, cípal hlavatý. Jsou to nejchutnější, ale na jídelním lístku nejdražší ryby. Podrobněji: Kuchyně - Nápoje.

Jadran
Sépie obecná

Z hlavonožců žijí v Jadranu především olihně, sepie a chobotnice, z měkkýšů slávky jedlé a ostranky jaderské. Mezi plže zařazené ústřice se v poslední době chovají výhradně uměle na určitých vhodných místech v moři, např. ve Stonském zálivu na jihu a v Limském zálivu na severu přímoří. Žijí zde i korýši - raci, humři a langusty. Mořské houby a koráli (Corallium rubrum) se tu vyskytují podstatně méně než dříve a ve stále větších hloubkách (40 - 100 m). Jejich kolonie zdecimoval intenzivní výlov.

Téměř na každé delší plavbě po Jadranu tvoří občasný doprovod lodi dovádějící delfíni (viz tematický článek: Delfíni v Jadranu a projekty na jejich ochranu).

Kytovci zavítají do Jadranu jen zcela výjimečně (podrobněji v článku: Vorvani se objevili ve vodách Jadranu). O něco častější, i když nikoliv příliš, jsou dva druhy malých žraloků (hladkoun a mačka skvrnitá), jimž se v přímoří říká morski pas. Žraloci se sem obvykle dostanou tak, že doprovázejí velké námořní lodi, protože vyhazované odpadky jsou jim vítanou potravou. Mimo trasy těchto lodí a mimo oblasti velkých přístavů se žraloci na Jadranu vyskytují naprosto výjimečně. Přitom jde většinou o malé druhy.

Jadran
Mořský koník

Dost hojní jsou zástupci ostnokožců, např. ježovky (lidově mořský ježek ) a hvězdice, dále i sumýši.

Z Jadranu prakticky zmizeli vzácní středomořští tuleni (Monachus monachus albiventer), ale v posledních letech se tu opět začali objevovat. Dříve žili na ostrůvku Biševo, na Mljetu, Palagruži a na dalších místech. Patří k nejohroženějším živočichům ve Středozemí vůbec. Už jen pár desítek jich dnes žije na několika místech afrických a tureckých břehů. Podrobněji tematický článek: Tuleň středomořský se vrací na Jadran.

Zvláštním, výhradně sladkovodním živočichům je macarát jeskynní, kterému Chorvati říkají čovječja ribica. Žije v chorvatském krasu (ale i ve slovinském, bosenském a černohorském), např. v prameni Cetiny, v řece Gacce u Otočce, ve vyvěračce řeky Goručice u městečka Sinje a na několika dalších místech, převážně v podzemí. Na podzim a zjara, při vysokém vodním stavu, se ve vodě tryskající z některých vyvěraček objevují i macaráti. Podrobněji tematický článek: Podivní obyvatelé krasových podzemních vod.



Související články

Informace o ochraně některých druhů mořské fauny v Jadranu
Ze světa jadranské mořské fauny
Proč je nutný zákaz lovu datlovky vrtavé?
Ryby žijící ve vodách Jadranu
Delfíni v Jadranu a projekty na jejich ochranu
První rezervace delfínů ve Středozemním moři
Tuleň středomořský se vrací na Jadran
Výlet na Krapanj - ostrov mořských hub
Ústřice
Želvy s mobilem nebo s vysílačkou
Návštěva "čapí" vesnice Čigoče
Úhoř říční - specialita delty Neretvy
Podivní obyvatelé krasových podzemních vod
Jak postupovat při poranění mořskými živočichy
Chov ústřic v Malostonském zálivu
Koráli ve vodách Jadranu

Seismická činnost na chorvatském pobřeží

Severní okrajová oblast Středozemního moře, tedy oblast východního jadranského pobřeží, patří k seismicky aktivním oblastem. Tektonicky nejohroženější je oblast dinárská. Zde také došlo v minulosti k nejkatastrofálnějším zemětřesením. Za nejničivější vůbec se pokládá zemětřesení v r. 1667, které prakticky zničilo Dubrovnickou republiku. Přitom Dubrovník a jeho okolí byly postiženy v historické době patnácti zemětřeseními. Obrovskou ničivou sílu mělo i zemětřesení v r. 361 na ostrově Pagu, které pobořilo římskou osadu Cissu (dnešní Caska), smetlo ji potom do moře a zatopilo část ostrova. V r. 1418 postihlo silné zemětřesení okolí Vranského jezera u Biogradu na moru. Město Zadar bylo postiženo zemětřeseními desetkrát.

V posledních letech se na tomto přímoří třásla země s ničivými účinky na Makarské riviéře v r. 1962, v Dubrovníku a na jeho přímoří v r. 1979, ve Stonu v r. 1996.

V dinárské seismické oblasti je několik více ohrožených zón. K nim patří především Dubrovnické přímoří (seismická činnost zde souvisí s činností v oblasti boky Kotorské), dolní Neretva a oblast Vinodol na Chorvatském přímoří.

Nejoblíbenější lokality